Problém v našem životě často přichází, jestliže nemáme vyřešený vztah ke své minulosti. Nezáleží na tom, co jsme v minulosti prožili, ale to, co utváří náš život je postoj k událostem, které jsme vytvořili. Naše mysl má tendence neustále hodnotit a komentovat to, co prožíváme. Zvykli jsme si soudit lidi, okolnosti našeho života i sami sebe. Máme vžitou představu, že když prožíváme nepříjemné pocity, bolest, smutek nebo hněv, je to špatně.

Označováním pocitů za žádoucí a nežádoucí v sobě vytváříme oddělenost od těchto pocitů a pěstujeme k nim odpor. Tento odpor se hromadí v našem podvědomí a odděluje nás od života, protože život je o prožívání. Když si dovolíme prožívat naplno všechny pocity, dáme jim volný průchod v našem těle a ony, stejně tak jako se objevily, můžou zase odejít.                                         

Když k nim ale přistupujeme s hodnocením, lpíme na těch dobrých a odmítáme ty nežádoucí, pak vytváříme dlouhodobé utrpení, protože každý pocit potom provází frustrace. Snažíme se uchovávat dobré pocity a když odejdou, jsme zklamaní. Odmítáme ty špatné a nedovolujeme si je prožít naplno, tudíž se v nás hromadí odpor a strach a tento odpor a strach stále znovu vytváří negativní reakce. Zvykli jsme si velkou část své síly používat k tomu, abychom zabránili cítit nepříjemné stavy, bolest, smutek a hněv.

Připravujeme se tak o svou výživu, o energii, kterou bychom mohli využít kreativně.

Život nás ale učí a dává nám lekce, jak se vrátit zpět ke svým prožitkům, stále nás konfrontuje se všemi druhy pocitů, abychom konečně procitli a přijali vše takové, jaké to je, bez posuzování a hodnocení.

Když si dovolíme prožívat své pocity naplno, život se stane řekou, která protéká našim vědomím a stále nás osvěžuje čerstvou vodou.

Když nosíme na zádech těžké břemeno nevyřešené minulosti, můžeme je odložit, pokud máme odvahu otevřít se starým ranám a vypustit bolest, která tíží naše tělo. Jak? Tím, že začneme věnovat pozornost svým pocitům, bez jejich zbytečného analyzování a hodnocení. To vyžaduje odvahu setkat se se starou bolestí z minulosti a znovu se naučit prožívat vědomě každý svůj pocit.

Zvykli jsme si vinit ostatní za to, co cítíme, protože máme představu, že to oni jsou zdrojem našeho utrpení. Není to však pravda, žádný člověk nás nemůže manipulovat, pokud mu k tomu nedáme podvědomý souhlas.  

Jestliže převezmeme zodpovědnost za vše, co prožíváme, zjistíme, že to, co vnímáme jako problém, je vlastně iluzí. Ve skutečnosti obviňováním druhých setrváváme v roli oběti. Vystoupíme-li z této role, staneme se tvůrci vlastní reality a okolnosti našeho života se zásadně změní.

Pokud si dovolíme učinit tento krok k osvobození, bolest z našeho života nezmizí úplně, ale zmizí celý příběh z minulosti, vázaný na utrpení. Tím osvobodíme svoji sílu, která nám umožní překonat momentální nepříjemné pocity.

Lehkost a svoboda, která prostoupí náš život nám umožní povznést se nad jednotlivé nepříjemnosti, které provázejí lidské pokolení. Objeví se moudrost a nekonečné množství příležitostí, jak kreativně žít v plné přítomnosti. Naše intuice nás povede po malých krůčcích k tomu, abychom objevili, kým ve skutečnosti jsme.

Vědomým bytím přítomného okamžiku.

Autorka článku: Radka Svobodová http://www.moje-vztahy.cz/

Jsem lektorkou osobního rozvoje, poradkyní v oblasti partnerských vztahů, zabývám se také transpersonální psychologií, scenar terapií a reflexní terapií. 
Své klienty vedu do hloubky, do oblasti prožívání emocí a těla, kde díky vědomé přítomnosti dochází k uvolnění zablokovaných pocitů a vzpomínek a k jejich transformaci. Mým cílem je vést klienty k vědomému životu v přítomnosti a vnitřní svobodě. 
Baví mě objevování souvislostí mezi vnitřním světem lidské mysli a vnější realitou. 
Miluji zpěv a hraní na hudební nástroje, 
tanec, malování a přírodu. 
Společně s přáteli žijeme na středním Slovensku uprostřed přírody, v komunitě zaměřené na rozvoj vědomí. 
Hraji a zpívám v hudebním seskupení Tóny Brány.