„…Jde o stav, kdy se zcela reálně ocitnete mimo své vlastní tělo, a to při plném vědomí, kdy jste schopni vnímat, ale i jednat, jako kdybyste fungovali fyzicky, ovšem s několika výjimkami. Můžete se pohybovat v prostoru i čase, a to pomalu nebo nekonečně rychle. Můžete pozorovat, účastnit se různých aktivit, činit vědomá rozhodnutí na základě toho, co vnímáte, nebo děláte. Můžete se pohybovat skrze jakoukoliv fyzickou překážku. V tomto ohledu je absolutně jedno, zda jde o betonovou nebo ocelovou stěnu, moře či atmosféru. Můžete v mžiku navštívit své přátele, kteří jsou od vás vzdáleni 5000 km. Můžete se procházet po Měsíci, pohybovat se celou sluneční soustavou nebo galaxií. Zpočátku se vám to zdá zcela nemožné, ale po určité době si zvyknete. Mně osobně to trvalo zhruba 40 výletů mimo tělo“. – Robert A. Monroe

Mimotělní zkušenost (OBE – Out-of-body experience) je zážitek, který obvykle zahrnuje pocit opuštění těla a někdy vnímání fyzického těla z místa mimo tělo. Pojem OBE zavedl v roce 1943 George N.M. Tyrrell ve své knize „Apparitions“ (Přízraky), někdy se používají termíny: astrální projekce, cestování duše nebo „Spirit Walking“. Asi každý desátý člověk má za život alespoň jednu zkušenost s OBE, někdy se mu opakují vícekrát. OBE jsou často součástí prožitku blízké smrti, resp. klinické smrti, po které byl „zesnulý“ jedinec znovu oživen – tzv. NDE. Někdy se zážitek objeví spontánně, jindy je spojen s nějakým fyzickým nebo mentálním traumatem, např. dehydratací, senzorickou deprivací, užitím psychedelických drog, nebo k němu dojde ve stavu podobném spánku.

Rozšířené stavy vědomí a snahu jich dosáhnout můžeme pozorovat napříč lidskou historií již před 30 000 lety v období paleolitu

Během šamanských  rituálů byly často rozšířené spouštěcí mechanismy, které využívaly smyslovou deprivaci, dlouhodobý půst, rituální tanec, pobyt v extrémních podmínkách, rituální zpěv či zpěv manter. Záznamy o těchto praktikách jsou široce rozšířené po celém světě od Severní a Jižní Ameriky, Evropy, Asie, Afriky či Austrálie a Polynésie. Rituálními způsoby se jedinci snažili dosáhnout hlubších stavů vědomí, často se jednalo o různé formy zasvěcení či iniciačních rituálů.

Častým motivem během fáze „zasvěcení“ je cesta nového adepta do „říše mrtvých“, kde prochází nástrahami a útrapami démonů, kteří jej chtějí roztrhat a zabít. Adept prochází fází smrti, po níž přichází znovuzrození, kdy se adept dostává do nebeských světů, setkává se s vyššími bytostmi či „silovými“ zvířaty a transformuje celou zkušenost do nově nabytých schopností. Za zmínku stojí fakt, že adept – šaman se musí být schopen do daných stavů uvést kdykoliv vědomě dle své vůle a být schopen je využívat cíleným a konkrétním způsobem, například k léčení, návštěvě vyšších dimenzí a světů nebo pro získání mimosmyslových informací. V souvislosti se zážitky mimo tělo se často uvádí i egyptská mystéria a egyptská Kniha mrtvých. V této souvislosti můžeme uvést i tibetskou Knihu mrtvých (Bardo Thödol) a tzv. koncept barda. Bardem jsou nazývány jednotlivé světy, kterými duše prochází a opět dochází k „očištění“ od světského života a poté postupuje dále k další inkarnaci dle své karmy.

Kromě těchto známých konceptů můžeme v rámci lidské historie nalézt i mnohem menší a nahodilejší zkazky, uveďme například knihu Benandanti, kde se Carlo Ginzburg zabývá čarodějnictvím a venkovskými kulty v malé oblasti severní Itálie v 16. a 17. století. V knize popisuje čarodějnické procesy s lidmi, kteří byli schopni vědomě vystupovat z těla v podobě „stříbrného obláčku“ a bojovat za dobrou úrodu v daném regionu. Z běžně dostupné beletrie je možné zmínit také knihu Tulák po hvězdách od Jacka Londona. London pro svoji knihu nalezl inspiraci ve skutečném příběhu ve věznici St. Quentin při rozhovorech s vězni. Ed Morrell, jeden z vězňů odsouzených na doživotí, mu barvitě popsal, jak dokáže vědomě vystoupit z těla ven a „cestovat po hvězdách“. Originál této knihy vyšel v roce 1915.

Základním předpokladem pro astrální cestování je věřit skutečnosti, že můžeme existovat nezávisle na svém těle.

Astrální cestování je založeno na skutečnosti, že každý člověk má jak tělo fyzické, tak i to astrální, které lze vlastní vůlí oddělit od tělesné schránky. Tato dvě těla spojuje jakési vlákno (označované jako stříbrná nit), které je cestou zpět do „našeho prostoru a času“. I když je astrální cestování jev, kterým se zabývalo již mnoho expertů s využitím nejmodernějších metod výzkumů, stále se jej nedaří zcela objasnit. Společnými prvky pro zážitky mimo tělo jsou především pocit volného vznášení v prostoru, časté je pozorování vlastního fyzického těla a zároveň vědomí nalézající se mimo něj, vnímání panoramatického pohledu 180° či 360°, vnímání vibrací, vjem vnějších entit, vnímání hlasů, vjem „vystupování z těla“ a „zacházení zpět“.

V minulosti byly zážitky mimo tělo pro svoji různou podobu a formu včetně zážitků jiných světů zaměňovány za lucidní sny. V současné době se jedná o dva zcela nezávislé fenomény, které však spolu za jistých okolností mohou souviset. Někteří lidé dosahují stavu mimo tělo skrze předchozí zážitek lucidního snu, který následně přejde do spánkové paralýzy doprovázené vibracemi a poté stavu mimo tělo. Zážitky mimo tělo jsou intenzivním niterním prožitkem, často popisovaným jako silně transformační v pozitivním smyslu slova, který je buď vyvolán spontánně nebo je možné jej dosáhnout i vědomě cílenou meditační praxí.

Co je to vlastně ten astrální svět?

Klasická definice Astrální sféry dle sigilských  filozofů zní takto (nutno podotknout, že tato klasická doktrína je velmi často překrucována a opouštěna podle toho, jak která víra a frakce praví, v jádru lze však ve všech vystopovat princip následující tuto definici):

„Mějme dvě tyčky – délky nekonečné. A držme je od sebe rovnoběžně na stopu daleko. Poté tuto vzdálenost mezi nimi snižme na polovinu. Toto stále opakujme, dokud se téměř nedotknou. Vezměme si při těchto krocích dále prostor mezi nimi – jeho rozpětí je tím, jak je vzdálenost mezi tyčkami neustále snižována na polovinu, též každým krokem poloviční – tedy blíží se postupně téměř nekonečně malé.  Přitom se však tyčky nikdy nedotknou – každé další přiblížení – až do nekonečného počtu přibližování – tedy stále znamená poloviční zkrácení jejich předchozí vzdálenosti a ta je stále nenulová. Takže ačkoliv jsou tyčky k sobě stále více přibližovány, vždy se mezi nimi najde prostor – a díky nekonečné délce tyček, prostor stále nekonečný. Tedy mezi „ničím“ je stále prostor. Třebaže takový, který nelze být smysly zachycen ani racionální myslí představen. A přesně uvnitř tohoto prostoru – neprostoru lze chápat Astrální sféru“.

Astrální svět a všechny jevy s ním spojené patří do oblasti nehmotné reality, kterou nedokážeme vnímat fyzickými smysly, ale pouze „rozšířeným vědomím“ našeho astrálního těla. To, že v běžném životě astrální svět nevnímáme je záměrné bezpečnostní opatření, chránící nás před vjemy, které nejsou pro nás určeny. Astrální sféra není místem v hmotném chápání, neexistuje tam míra jako vzdálenost a prostor, je to stav či „prostor“ založený na mysli. Vzdálenost a prostor, jakož i další míry, jsou pouze pohledem, či záležitostí toho, jak mysl vnímá – tyto míry mysl ze svojí perspektivy pohledu rozlišovat dokáže, výsledkem čehož je vytvoření dojmu, že Astrál je prostor. Ve skutečnosti však nejde o nic hmotného, jak se z vnímání může zdát. Astrál vyplňuje prázdno mezi sférami, mezi prostory – tj. ten, kdož se nenachází na nějaké sféře, nachází se v Astrální sféře (termín „sféra“ je ve spojení s Astrálem spíše konvencí, ve skutečnosti by sféra měla představovat nějaký prostor, což Astrál ve své podstatě není). Některé teorie říkají, že Astrál je zbytkem a zákulisím toho, co zbylo poté, co byly vytvořeny sféry – může tomu tak  být, ale taky nemusí.

JE ASTRÁLNÍ CESTOVÁNÍ NEBEZPEČNÉ?

Je a není. Při astrálním cestování navštěvujete zcela jiný svět a po nějakém čase jeho poznávání můžete komunikovat s bytostmi, které jej obývají. Záleží na každém jedinci, s jakými silami je ochoten si zahrávat. Stejně jako v „našem“ světě se při astrálním cestování můžete setkat s bytostmi dobrými, tak s těmi, kteří se Vám budou snažit uškodit. Výhodou astrálního cestování je, že ho nezažijí lidé, kteří na něho nejsou připravení. Existují duchovní průvodci, andělé strážní, kteří „dovolí“ tuto zkušenost mít. V momentě, kdy jsme schopni astrální cestování zažít, jsme na něj na určité úrovni připraveni. Jinak ho nelze zažít.