Mnoho lidí věří, že jednorožci existovali. Někteří jsou dokonce přesvědčeni, že žijí někde mimo lidské vidění i nadále.
Jednorožec je nejčastěji zobrazován jako štíhlý kůň, z jehož čela vyrůstá rovný, tordovaný roh. Stejně jako podoba, vyvíjela se i jeho symbolika – k síle, léčivým vlastnostem nebo čistotě přidalo křesťanství symbol Krista, čistotu spojilo s Pannou Marií apod. Postupem času pronikl fenomén jednorožce do alchymie, astronomie či heraldiky. Jednorožec se objevuje na našich středověkých erbech, ale ještě více na renesančních, kdy tato figura byla takřka módní. Vzhledem k léčebné pověsti jednorožcova rohu je zvíře i ve štítech některých významných lékařů té doby.
Jednorožec se nezabydlel jen na znacích šlechty, ale uplatnil se i jako štítonoš erbů suverénů. Dva jednorožci drželi znak skotského krále a jeden z nich přešel ve stejné roli do znaku Velké Británie. Také v panovnické heraldice Polska a Lucemburska se jednorožec několikrát vyskytl. Symbolický potenciál vzácného zvířete přitahoval vládce. Dva rohy spojené v jeden znamenaly sjednocení protikladů, tedy svrchovanou moc. Tak se stal jednorožec rovněž obrazem královské soudní pravomoci. Jednorožci jsou divocí, nezávislí a je velmi těžké je chytit a ovládnout. Přesně takoví se cítí být Skotové, a už ve 12. století se tak jednorožec objevuje na jejich národním znaku! Od roku 2015 se slaví i národní den jednorožců – 9. duben.
BÁJNÝ JEDNOROŽEC SE OBJEVUJE V EUROASIJSKÉ KULTUŘE OD STAROVĚKU
Monoceros, Unicornis, Einhorn, Unicorn, Licorne, málokterý evropský jazyk nemá své pojmenování pro jednorožce. Jednorožec je dítětem Asie. Zabydlel se v mýtech dávných obyvatel tohoto kontinentu a Evropě ho zprostředkovali dvořani vládců starověké Persie. První „popis“ se dochoval z roku 405 př.Kr. a pak následovalo mnoho dalších. Mezi vlastnostmi jednorožce od začátku dominovala odvaha a síla. Velkou pozornost vzbudila zázračná vlastnost jeho rohu, který dokázal potlačit účinek jedu v nápoji. Léčivé vlastnosti mělo mít i jeho srdce.
Jak Sumersko-semitská, tak řecko-římská tradice ho považovaly za měsíční symbol a zároveň za atribut panen. Řekové (a později i Římané) ho dávali do služeb panenské měsíční bohyně Artemidy (později Diany), která, ne náhodou, byla také bohyní lovu. Řecký filozof Aristoteles a římský přírodopisec Plinius st. věřili v existenci jednorožců. Popisuje je i řecký geograf Strabon sídlící v Římě (63 př.n.l. – 19. n.l.). Biblická kniha Jobova v kapitole 39 o jednorožci praví: „Domníváš se, že ti jednorožec bude sloužit a že zůstane u tvých jeslí? Můžeš ho uvázat na provaz a orat s ním v údolích?“ Hebrejský Talmud dokládá, že jednorožec byl mezi zvířaty, která vzal Noe do archy. O jednorožci se zmiňuje „Physiologus Bestiarius“, tj. starověký přírodopis, spis byl sestaven kolem roku 370 n.l. křesťanskými autory v Cesarei na podkladě novoplatónských prací. „Žije poblíž jezera, kam chodí pít ostatní zvířata. Když jezerní vodu otráví had, jednorožec dokáže jeho jed zneškodnit. Ponoří do jezera roh, udělá jím znamení kříže a voda je opět pitná. Zázračné zvíře se dá přilákat hudbou, zpěvem a tancem. Přitažlivě na něj působí panna, v jejímž klíně důvěrně usne. Ta ho pak řetězem upoutá ke stromu. Jednorožec je lapen a jeho cesta na svobodu může být vykoupena jen ztrátou rohu. Lovci roh používají proti hadímu jedu“.
Jednorožec nemohl uniknout pozornosti předchůdců moderní chemie, kteří ještě neměli k dispozici dnešní, pro laiky suchopárné vzorce, ale užívali místo nich malebné symboly. Jednorožce si alchymisté přisvojili jako důležité vizuální vyjádření jedné z praesencí, totiž mercuria – rtuti. Mimořádné vlastnosti tohoto kovu korespondovaly se schopnostmi a vlastnostmi kouzelného zvířete. Rtuť se svým symbolickým zvířetem sdílela duchovní princip, který zastupovala v alchymistických operacích. Nápis unicornus, latinskou transkripci jednorožce, objevíme také na barokních mapách hvězdné oblohy. Souhvězdí, které bylo roku 1613 nazváno jeho jménem, je samo o sobě nenápadné. Jen jeho nejjasnější hvězda Monocerotis má hvězdnou velikost. Jednorožec, součást pantheonu zimní oblohy, je na hvězdných mapách kreslen a malován většinou ve své koňské podobě. Zajímavostí tohoto souhvězdí je pravidelná mlhovina ve tvaru rozkvetlé růže, nazývaná Rosetta. Její záře pochází ze žhavých, velmi mladých hvězd, které vznikly před necelým miliónem let a osvěcují zbytky původní matečné mlhoviny, ze které se samy zrodily. Její krása, stejně jako u většiny mlhovin, vynikne až na fotografiích. U nás je Jednorožec nejlépe vidět v únoru, kdy večer vystupuje více než 30° nad obzor.
ZATÍMCO ANDĚLÉ PŮSOBÍ PŘES SRDCE, JEDNOROŽCI SE PROJEVUJÍ PROSTŘEDNICTVÍM DUŠE
Jednorožci jsou nositelé velmi čisté energie a světelné bytosti povznesené do sedmé dimenze. Vypadají jako svítící bílí koně s točivým světelným rohem vycházejícím ze Třetího oka (čakry osvícení). Jejich roh můžeme přirovnat ke kouzelné hůlce, z níž neustále proudí Boží energie. Kam namíří toto světlo, tam nastává harmonizace. Jsou zde, aby nám předali dar bezpodmínečné lásky a darovali nám moc uzdravení svými energiemi. Jejich účelem je připomenout nám nevinnost duše, božského jádra v nás. Připomínají nám, kým opravdu jsme a přejí si, abychom začali vědoměji tvořit svou realitu a vzali si na pomoc nekonečnou sílu Vesmíru.
Uzdravují nás na fyzické i emocionální úrovni. Rozpouštějí karmu a uzdravují hluboké rány duše, které nás mohly trápit v mnoha předchozích životech. Říká se, že je vidí jen ti, kdo mají čistá srdce a úmysly. Mnohé děti si přítomnost jednorožců uvědomují a otevřeně o nich hovoří. Světlo jednorožců je tak silné, že vstupuje do lidí postupně, ve vlnách, pouze tolik, kolik jedinec v daném čase unese. Jednorožci se ještě před narozením spojují s těmi, kteří mají na Zemi speciální úkol týkající se pokroku lidstva. Pokud se ve snu nebo meditaci setkáte s jednorožci, vaše duše se spojuje s jejich energií a ve vašem životě na vás čekají změny. Přijdou k vám ve chvíli, kdy jste na to připraveni. Všechny příběhy s jednorožci mají jedno společné – jednorožec nemůže být k ničemu přinucen, jako si nikdo nezíská násilím lásku. Musí mu být jemně umožněno, aby k vám přišel, jako opravdová láska přichází čistě, bez přetvářek a nevinně.
„...Kdysi dávno v čistém světě dobra, stíny se klížily, vládla temnota. Z říše černoty zlo vyvstalo, mezi stíny si zlověstně šeptalo. V těch dobách dávno před lety, přinesli život do světa tmy ze Všehovzniku elfové vznešení, přivezli magii i kouzlení. A Brána temna uzavřena byla, konečně se vláda světla nastolila. A s ním objevily se bytosti nevinnosti a čistoty, ztělesnění lásky a čiré dobroty. Jako když hvězdy září na modrém koberci, tak svítí na zemi posvátní jednorožci. Jsou nadějí a vírou, dobra a života ochránci, když poslední hvězda zhasne, oni zůstanou jako jediné světlo při bledém měsíci. A nyní opět temnota přichází, když dobro se po letech rozchází, usilují stíny zla, aby temnota na svět navždy padla. Avšak odvaha v duši zůstala a víra je věčná, cesta bude dlouhá, ale když srdce věrné je, pak moc dobra je nekonečná. Až dojdeš kroky koncem a odhalíš stíny tajemství, pak porozumíš rovnováze světa a pochopíš jednorožcovo poselství...“ – Z knihy Poselství jednorožců, Michaela Burdová
