Místa záhadná, tajemná či obestřená jistým mystickým nebezpečím přitahovala pozornost člověka odedávna. Láká vás tajemno? Pak je pro vás možná vhodným tipem na lehce mrazivý výlet cesta do Branišovského lesa, který se rozkládá mezi českobudějovickým sídlištěm Máj, čtvrtí Zavadilka a obcemi Branišov, Mokré a Třebín. Nevelký les je dějištěm mnohých nevysvětlitelných jevů. Někteří návštěvníci zde zažili nepříjemné, záhadné až děsivé věci, a je jich tolik, že z toho jde hlava kolem. Lidé tu slyší podivné zvuky, hru na flétnu nebo tu potkávají vysokého muže v černém plášti a klobouku, který se nohama nedotýká země. A je toho ještě víc...

Ještě před 400 lety se skrývala v lese Bor malá osada obklopená bažinami a jenom uzounká cesta ji spojovala s okolním světem. První písemná zmínka o vsi (Branischow) pochází z roku 1391. Za Rakousko-Uherska byla v prostoru lesa vybudovaná střelnice. Ta fungovala i za první republiky, kdy severní část byla využívána jako příměstský park s lesním altánem, který sloužil k občerstvení výletníků. Po válce byl les určený jako vojenský prostor a pro civilisty se tak stal zapovězený. Za éry komunismu musela část lesa ustoupit stavbě sídliště Máj. V současné době je v lese naučná stezka a síť lesních cest s odpočívadly.

ZVLÁŠTNÍ ZVUKY, TAJEMNÉ KROKY, PŘÍZRAKY V HOUŠTINÁCH ČI VE TMĚ LEVITUJÍCÍ OČI...

Tento les je opředený množstvím podivných záhad, které vycházejí z tragických událostí, jež se tu kdysi udály. Traduje se, že po celém lese byly rozsáhlé bažiny, kde dobrovolně, ale i nedobrovolně ukončily svůj život desítky lidí. Duše těchto osob zůstaly v oblasti a vystupují z bažin, kam se snaží svést kolemjdoucí. Některé zdroje dokonce uvádějí pověst o vodníkovi. Historickou existenci bažin potvrzují dobové listiny o založení Českých Budějovic, které dokládají, že město muselo být před stavbou vysušeno, mokřin a bažin zbaveno.

Nejčastěji zmiňovanou záhadou je strom oběšenců. Verze jednotlivých pověstí se sice v mnohém rozcházejí, ale vždy mají jedno společné. Jde právě o tajemný strom, který prý láká své potencionální oběti tichým, ale přesto zřetelně slyšitelným hlasem a nabádá je k sebevraždě. Kronika obce Branišov dokládá, že se tu v roce 1927 oběsili dva mladí lidé. V té době byl v Branišově otevřen nový luxusní hotel Praha (budova č.p. 5, v současnosti obecní úřad). Jedněmi z návštěvníků byla tato dvojice, která si vyrazila na výlet, ale zpět se již nevrátila. Dvojice byla nalezena oběšená na stromu. Na tomtéž stromu byla později nalezena další oběšená žena. Místní obyvatel, pan Kříž, který do lesa chodil na dříví, se rozhodl dění učinit přítrž a větev stromu odřízl, rozřezal a doma spálil. Později se mu přihodil úraz, jehož následkem mu zchromla ruka. Místo toho stromu se snažil určit měřením Paranormal tým a strom by se měl tedy nacházet na kraji lesa mezi obcí Branišov a Samotou u Petrů.

• BÍLÁ PANÍ, PŘÍZRAK DÍVKY – V lese také můžete spatřit zjevení ženy v bílém oděvu. Tento přízrak bývá často spojován s legendou zaživa pohřbené dívky. Stalo se tak na opuštěném statku. Dívka se nechtěla vdát za toho, koho ji rodiče určili. Otec ji ze zlosti pohřbil zaživa, Když pak po letech otevřeli její hrob, byl prázdný. Její otec ji pak viděl chodit po lese v kápi...

• ČERVENÉ OČI VE TMĚ – Dvojice červených očí vznášejících se zhruba dva metry nad zemí se objevuje po setmění. První datované publikované pozorování pochází z roku 1998. Svědci vypovídali, že se k nim červené oči přibližovaly nebo je lesem pronásledovaly.

• TAJEMNÁ POSTAVA V ČERNÉM PLÁŠTI A KLOBOUKU – Vypadá prý jako by se vznášel. Některá svědectví zmiňují bílou tvář jen s náznakem úst a očí. Poprvé tento přízrak popsaly v roce 1993 dvě dívky – a to jako vysokou mužskou postavu oděnou v černém dlouhém plášti a s kloboukem na hlavě. Muž přitom nechodí po zemi, ale vznáší se a dokáže se takto pohybovat velmi rychle. Vyděšené dívky tehdy z Boru rychle utekly. O rok později se s tímto „Pánem lesa“ setkaly další dvě ženy, tentokrát ve dne, když šly se svými dětmi sbírat borůvky. Než tajemný přízrak spatřily, uslyšely tichou melodii Panovy flétny. Také začal foukat studený vítr a setmělo se. Strážce lesa se dále začal objevovat v mnoha dalších vyprávěních. Přízrak se údajně pohybuje po celém lese, nejčastěji se mu však přiřazuje okolí Černého sloupu či strom oběšenců.

PODIVNÁ A DODNES NE ZCELA VYJASNĚNÁ TRAGÉDIE ZDE PŘIPRAVILA O ŽIVOT ČTYŘI VOJÁKY

Podle vyprávění se v době, kdy zdejší muniční sklad hlídala vojenská posádka, odehrála tragédie, při které zahynulo několik vojáků. Jednu dvojici při noční stráži střídala druhá, jeden z vojáků se začal v cosi proměňovat (podle jiné verze vojáky vystrašila „hrůza vycházející z lesa“), což vyvolalo vzájemnou střelbu. V jejím důsledku tři zemřeli na místě, čtvrtý na následky poranění zemřel po převozu do nemocnice. Podle výpovědi obyvatele samoty v Boru se příběh odehrál na jiném místě a týkal se dvojice vojáků, kteří se zastřelili ze žárlivosti. Podle jiného svědka, který v roce 1973 sloužil v Benešově, proběhlo tehdy mimořádné vojenské školení na téma „přepadení a zabití hlídky u muničního skladu v Budějovicích záškodnickou skupinou“. Další svědek, který sloužil v roce 1983 v Českých Budějovicích jako velitel tanku, potvrdil, že se v době jeho služby měli postřílet dva vojáci na stráži. Popisoval, že v tehdejší době docházelo v důsledku nesmyslných rozkazů z vedení útvaru k mimořádnému vypětí, což v kombinaci s nedodržováním norem vedlo k abnormálnímu stresu, který snadno mohl mít tragické následky. Oblast ve své zprávě označuje jako „prokleté místo“.

Tragédii, která je spojována s obdobím 60. až 80. let, se snažil objasnit scénárista, novinář a televizní redaktor Otomar Dvořák. V pražském vojenském archivu v záznamech z let 1969 až 1985 o případu nenašel ani zmínku. Připouští, že v případě vyšetřování případu vojenskou nebo státní policií mohou být materiály dosud tajné.

V LESE BOR DOCHÁZÍ K ČASOVÝM ANOMÁLIÍM!

Kolem roku 1960 se jeden z obyvatel samot U Pěti zlodějů (též Jednoty, ve starších mapách U Čtyř zlodějů) vracel na kole domů z Českých Budějovic, odkud vyrazil v 18 hod. Při cestě přes Bor (která tehdy byla prašná, neasfaltovaná) se mu zdálo, jako kdyby se celý les vlnil. Po sestoupení z kola si všiml, že se hýbe samotná cesta i štěrk na ní. Když vyjel z lesa a projížděl Branišovem, byl překvapený, že se už v žádném okně nesvítí, přestože mělo být sotva 19 hodin. Poté, co dorazil domů, zjistil, že jsou 3 hodiny v noci. Během cesty, která obvykle trvá hodinu, uteklo devět hodin. Další svědectví popisují zelenou mlhu vedoucí do jiných krajin, kde několik minut znamená desítky minut v našem světě. Strašidelných historek a svědectví je mnoho. Jestli se v Branišovském lese nachází cosi tajemného a temného nikdo s jistotou nemůže říct. Je spousta lidí, kteří sem chodí pravidelně za klidem do přírody a ničeho zvláštního si nevšimli. A pak jsou ti, kteří říkají, že by do Branišovského lesa nikdy nešli sami a už vůbec ne v noci! Přijďte les navštívit a posuďte sami, jestli na vás dýchne tajuplná atmosféra nebo si užijete jen příjemnou procházku a relax v přírodě. V každém případě, pokud se do Branišovského lesa vypravíte, buďte připraveni na všechno 😊