Může takhle vypadat žena ve své síle? Tak křehce? Zranitelně? Právě proto, že je ve své síle, může si dovolit být i křehká. Nemusí se bát ukázat svoji jemnost a zranitelnost, protože se dobře zná. Rozumí si. Ví, co potřebuje a umí si to dát. Nečeká na prince na bílém koni, který by ji zachraňoval. Nečeká totiž vůbec na nic. Žije. Dovoluje si, aby její život obohatil muž, který by ji miloval takovou, jaká je. Ne jinou, lepší a dokonalejší, ale právě takovou, jaká je teď. Nehraje si na hrdinku, která všechno zvládne sama, a proto umí přijmout pomoc. Umí si o ni říct a umí za ni být vděčná. Taky ví, co to znamená být vděčná. Ví, že to neznamená obchod ve stylu "ty pomůžeš mě a já pak musím pomoci tobě". Umí ocenit pomoc druhého. Je si vědoma toho, že každý je svobodný stejně jako ona, takže není povinen jí pomáhat. Nic nevyžaduje a nevynucuje. Respektuje, pokud druhý nechce pomoc poskytnout a zařídí se jinak. Je totiž dospělá a samostatná. Za svoje volby bere zodpovědnost. Nefňuká a neobviňuje druhé ze svých nezdarů. Zná svoji moc tvořit si svůj život. Dovoluje si dělat chyby a dovoluje si plakat, když je smutná. Je totiž dost silná na to, aby nemusela skrývat svoje slzy. Její křehkost dává muži prostor projevit vedle ní pevnost. Takovou ženu má smysl chránit a není potřeba s ní bojovat, protože ona se s muži nepoměřuje. Stejně jako oceňuje své ženské kvality, váží si těch mužských a nevidí důvod, proč by po sobě měla chtít být stejná jako muž. Její vděčnost se projevuje v úctě, poděkování, úsměvu a vyzařování laskavosti. Když vám poděkuje, cítíte, že jste pro ni udělali něco, co nebere jako samozřejmost a čeho si cení. To je vše. Svojí bytostí a svými aktivitami projevuje vnímání své skutečné hodnoty a její ocenňování. Díky tomu, že se zná, může si sebe vážit. Přirozeně se oceňuje a nechce po sobě být dokonalá. Je totiž živá pulzující bytost, která se proměňuje a přizpůsobuje tomu, co je třeba. Stejně jako řeka umí téct pomalu a líně v rovinách, a prudce když stéká z kopců. Je přirozeně proměnlivá, ale nechce po nikom, aby řešil její nálady. Je sama sebou za všech okolností. Neskrývá se za společensky oceňované masky, protože si potřebuje být věrná. Je velmi otevřená a upřímná. Má se ráda a kritika ji může inspirovat, ale těžko ji zraní. Nechce totiž po sobě, aby odpovídala vašim představám. Když vás odmítne, cítíte, že to nedělá, aby vám ublížila, ale aby zůstala v souladu se sebou. Takové odmítnutí může být pro vás inspirací dovolit i sobě více respektu a svobody být těmi, kterými skutečně jste. Živými a stále se vyvíjejícími, prostě skutečnými lidmi, kteří se milují a respektují takoví, jací právě teď jsou. Křehkost, jemnost, krása, přijetí, láska a otevřenost pro partnerství jsou tématem esence z růže. Učí nás odložit svoje domnělé obrany z trní a rozvinout se do své ženské krásy a síly. Ovšem samozřejmě je nutná rovnováha. I ženy občas potřebují být velmi rázné, jasné a důrazné, když třeba hájí svoje hranice. Pak přichází na řadu např. esence z dubu. Jde o pružnost, schopnost se přizpůsobit a dovolit si být v daném okamžiku právě taková, jaká potřebuji být. Tedy někdy hrdá lvice a někdy mazlivá kočička. Každá žena má mnoho podob a její síla tkví v tom, že si dovoluje používat je všechny. I ty, které se mohou jevit jako méně oceňované. Být hodnou a poslušnou holčičkou ji totiž už dávno nezajímá. Je ženou - naplno. Podrobně se tématu věnujeme ve vysílání Příznaků transformace na téma Žena ve své síle. Autorka: Bára Zumotová http://www.zumotova.cz Průvodkyně na cestě k sobě, autorka Slunečních esencí a lektorka kurzů pro ženy. Podporuje ženy i muže v tom, aby se mohli mít rádi, uměli se ocenit, být samostatní a šťastní. Pak mohou tvořit harmonické, šťastné vztahy. Cestou k tomu je pravda a uvědomění si toho, kdo jsem a co jsem prožil/a. Skvělou podporou na této cestě nám mohou být Sluneční esence. )
Svěřila se mi jedna žena. Celý život bojuje s (pro ni) neidentifikovatelnou emoční bolestí, která je tak silná, že vyvolává závažné důsledky i v jejím těle. Bezmoc a hlavně naprostou bezvýslednost, kterou pociťuje, když se všemožně snaží najít příčinu, kořen, zdroj této bolesti, ji neustále podsouvá myšlenky, že by možná bylo lepší, kdyby „usnula a už se nikdy neprobudila“. K čemu je život plný utrpení? Proč být na světě, když má pocit, že jediné, co může dělat, aby se uživila, je sloužit za peníze něčemu, co jí ty prachy sice přinese fyzicky, ale zároveň to ničí její duši. Uvědomila si, že právě odtud je už jenom krůček k pochopení „odkud vítr její neidentifikované emoční bolesti“ věje… Musí začít hledat hlouběji v sobě. Musí začít kutat v temných černouhelných dolech svého nevědomí, aby odtud získala palivo pro světlo pochopení. Musí se dobrovolně a odhodlaně vydat cestou, kterou už popsalo mnoho mýtů a bájí, jejíž hrdinky na ni byly vrženy rovněž silou osudu (Pistis Sofia, Persefona) – aby odhalila symboliku skutečnosti, jíž uvidí a pochopí jenom ten, kdo chce vidět pravdu a hodnotu posvátné ženské energie. Bytí je navíc tak pro člověka rozumem nepochopitelné a složitě fungující, protože působící ve své jednotě jako totální oxymóron, nemožný nesmysl, protimluv, celek, v němž „žije lev ve společnosti ovce“ v naprostém věčném klidu a míru, že pak už je jasné, proč tato ryze „ženská posvátná energie“ je všemocnou prvopodstatou z níž se rodí vše, co existuje. Proto jí disponují nejenom ženy, ale v naprosto stejné míře i muži. Tato žena v minulých dnech „náhodně“ otevřela knihu Nová země (Eckhart Tolle) na straně 118 - 119 a užasla: „Téměř každá žena má svůj podíl na ženském kolektivním emočním tělu… Díky systematickému potlačování ženského principu během posledních dvou tisíc let získalo ego v kolektivní duši lidstva převahu. Ačkoliv i ženy mají ego, nutno podotknout, že ego snáze zakoření a roste v mužské formě. Je tomu tak proto, že ženy se méně ztotožňují s myslí. Jsou více v kontaktu se svým vnitřním tělem a přirozenou inteligencí těla – se svými intuitivními schopnostmi. Ženská forma není tak ostře ohraničená jako mužská, je otevřenější a citlivější k ostatním životním formám a propojenější s přirozeným řádem světa. Ženský status byl zredukován na plození dětí a službu muži. Svět již mnoho let řídí muži, kteří odmítají ženství i ve svém nitru, následkem čehož je svět v nerovnováze a historie lidstva se podobá případové studii duševně chorého. Co vyvolává takový strach z ženství, že se z něj stala téměř kolektivní paranoia? Bylo by snadné říci: samozřejmě za to mohou muži. Ale proč v mnoha dávných, předkřesťanských civilizacích, jakými byli například Sumerové, Egypťané nebo Keltové, byly ženy respektovány a ženský princip nebyl předmětem strachu, ale úcty? Proč se najednou začali muži cítit ženami ohrožováni? Ohroženo se začalo cítit jejich ego. Vědělo, že ovládnout planetu může jen skrze mužskou formu, a toho mohlo dosáhnout jedině tak, že učiní ženy bezmocnými. (Proto bylo během tří set let „Svatou inkvizicí“, institucí zřízenou katolickou církví pro potlačení kacířství, umučeno tři až pět milionů žen, což se společně s holocaustem řadí mezi nejtemnější kapitoly lidské historie. K tomu, aby byly ženy označeny za čarodějnice, mučeny a upáleny na hranici stačilo, aby projevily náklonnost ke zvířatům, chodily samy po lese nebo sbíraly léčivé byliny. Posvátné ženství bylo považováno za démonické a téměř vymizelo.) Proč se najednou začali muži cítit ženami ohrožováni? Ohroženo se začalo cítit jejich ego. Vědělo, že ovládnout planetu může jen skrze mužskou formu, a toho dosáhlo jedině tak, že učiní ženy bezmocnými.V současné době přijala potlačení ženství za vlastní i většina žen. Posvátné ženství pociťuje mnoho žen jako emoční bolest, protože ho v sobě potlačují. Stalo se součástí jejich emočního těla, společně s bolestí hromaděnou několik tisíc let, kterou zažívaly při porodech, znásilněních, otroctví, mučení a vraždách.“* No dobrá, řekla si ona žena, která se mi svěřuje. Jak tohle všechno ale působí přímo ve mně samotné??? Je jasné, že tato hrůzná skutečnost má potenciál odrážet se v bamilionech příkladů konkrétního, zcela různorodého a na dané životní situaci závislého utrpení velkého množství žen (i mužů)! A každá taková žena si bude muset objevit přesně „to svoje vlastní peklo“, do něhož byla uvržena silou osudu. Proč? Aby tak byla donucena (když „po dobrém to nešlo“) – pokud chce přežít a přijít věci na kloub – si uvědomit, že se na svém osudu přímo spolupodílí, a proto jej do určité míry může také změnit. Aby ale bylo jasno úplně – rovněž si musí uvědomit, že „měnit svůj osud daný Bytím“ může jenom do té míry, do jaké to rezonuje s vůlí Celku Bytí. Tedy s uvedením jeho součásti (kteroužto je každá bytost a vůbec vše, co JE) do stejné harmonie, klidu, míru a prosperity, v jaké existuje právě Celek Bytí. Stejně tak si při procesu uvědomování „jak to rámcově funguje“ musí připustit, že nic velkého a skutečně vysoce hodnotného (v tomto případě dokonce nejhodnotnějšího) nikdo nedostane jen tak zadarmo. Je nutné zbavit se značné spousty myšlenkové – a tím pádem bolestné emoční energie, která byla přejata, aby člověk v daných společenských podmínkách vůbec přežil. Bez těla tady není možný ani žádný další růst. Proto je pud přežití tak silně zafixovaný. Jenže i v tomto člověk narazí na zádrhel. A to nezpochybnitelný ani tvrdě materialisticky uvažujícími vědci s ním nic nezmohou, a proto jej uznávají - zákon o zachování energie: energii nelze vyrobit ani zničit, ale pouze přeměnit na jiný druh energie. Jak se to dá provést v případě bolestné emoční energie, kterou už nechceme, protože mnohem raději bychom v sobě měli klid a lásku? Jedině tak, že člověk pochopí, že z hloubi vlastního pekla se může dostat pouze tím, že jím projde krok za krokem stejnou cestou, jakou se tam dostal. Jinými slovy, že se odhodlá konečně k tomu, před čím celé roky, možná i životy utíkal – musí se otočit bolesti čelem, dopřát jí vědomou pozornost, vejít do ní, vědomě ji nechat působit, a tak ji konečně uznat jako stejně důležitou a pro životní růst zcela nezbytnou energii. Nic jiného nežádá. Chce jen úctu, která jí náleží. Pak se odmění. Prozradí, z jakých konkrétních souvislostí vznikla, kde se „stala chyba“ v myšlení, která ji přivedla do života a umožnila jí naplnit své poslání: ukřižovat toho, kdo uvěřil v její neměnnost. A v proudu slz odejde. Uvolní místo čerstvé, nově narozené, narovnané růstové energii. Žena, která mi tohle vyprávěla, si pak při procházce s pejskem najednou uvědomila, proč tak strašně trpí nepochopením ostatních, kteří její prožívání přisuzují bolestínství, přemíře přemýšlení nad blbostmi, sledováním zpráv o hrůzách, které se dějí všude po celém světě a přinášejí nepředstavitelné utrpení milionům nejenom lidských, ale vůbec všech cítících bytostí. Uvědomila si nejenom proč ji to tak bolí, ale také co by si přála dosáhnout v rámci nějakého nalezení „svého místa“ v této společnosti: Touží po jediném – po uznání, že skutečně to, co cítí, se zakládá na faktech spirituálního vhledu do hloubky Bytí a jeho fungování, že jedině takové poznání a jeho žité naplňování má sílu začít měnit jak osudy jednotlivců, tak následně osud celého lidstva a planety, a že vlastně i ona by tímto svým tak tvrdě, protože bolestně vydobytým návratem ke své hlubinné vnímavosti mohla přispět každému, kdo o to projeví zájem, v pochopení jeho vlastních vnitřních zmatků a bolestí. Jenže – ouha… Je tu opět další překážka. Těch je v případě spirituálního osobního růstu opravdu hodně. Ona si už mnohé z výše popsaného i uvědomila! Ale stále nic nefungovalo. Stále byla ponižována za svou „přecitlivělost a hnípání se v kravinách“, a to i těmi, na jejichž porozumění jí záleželo ze všech nejvíc – na mužských členech její rodiny bývalé i současné. Zhroutila se v dalším těžkém úzkostném záchvatu jak na duši, tak na těle. Protože už ale měla desetiletím získanou meditační praxi a již určitou potřebnou sílu vědomí, byla schopná si uvědomovat, jak strašnému strachu nyní čelí. Opět netušila, odkud plyne. Čekala. Věděla už, že v těchto situacích je možné pouze čekat, až poznání samo vyžbluňkne na povrch uvědomění – úplně stejně, jako když směr ukazující bójku, která byla dosud lanem přikotvena ke dnu, najednou něco uvolní. Čekala. Věděla už ze zkušenosti, že se dočká. Dočkala se. Uvědomila si „strašnou“ věc. Jestliže chce „být uznána“ druhými, musí nejdřív dosáhnout uznání u svého vlastního „vnitřního muže“. To znamená, že musí překonat právě všechna ona již výše zmíněná odsouzení, která její vnitřní mužská část přijala a ztotožnila se s nimi až do morku kostí, v každé jednotlivé buňce dědičné genetické paměti těla. Musí v sobě najít sílu doslova jít proti proudu nevědomé skupinové mysli, které sama plně podlehla, a „uznat samu sebe“ ve své spirituální síle. Normálním popisem této skutečnosti v dnešní době je „přijmout samu sebe“, „mít se ráda taková, jaká jsem“. Všechno jsou to povětšinou odrbaná klišé, která se ohromně lehce radí ostatním… Teprve ve chvíli, kdy je takové výzvě postaven čelem sám konkrétní člověk a začíná rozplétat motanici lží, do níž se schoval, aby vůbec přežil stávající společenské podmínky, uvědomí si, zač je toho loket. Jak už zde bylo napsáno. Osud nám nedává to, co chceme, nýbrž pouze to, co potřebujeme, abychom se stále víc přibližovali ke sjednocení osobní (dosud oddělené, a proto v honbě za vlastním prospěchem nevědomě bolest způsobující vůle, a to dokonce i nám samým…) s vůlí nejvyššího Celku Univerza. Protože jedině ona ví, jak zařídit, aby v něm byl věčný klid, mír a láska, přestože uvnitř něj se odehrávají bitvy mezi protichůdnými energiemi „zla“ a „dobra“ (jak jsme si je nazvali a odsoudili tak k vlastní škodě opět jenom my sami!) na život a na smrt. A protože Celek je jenom jeden, je tímto celkem v rámci Celku i každý z nás. * TOLLE, Eckhart. Nová země. 1. vyd. Praha: PRAGMA. 2006. 220s. ISBN 80-7349-005-6, str. 118 - 119 Jmenuji se Jarmila Faltýnková, vystudovala jsem pedagogickou fakultu a 20 let jsem učila na ZŠ. V současné době se plně zabývám studiem psychospirituálního vývoje a šířením získaných informací mezi zájemce o hlubší sebepoznání. Mám vlastní praxí osvědčené zkušenosti s Rodinnými konstelacemi, kyneziologií, ale nejvíce s prací s vědomou pozorností (mindfulness). https://www.vedome-zit-a-umirat.cz/ )
Poslední týdny na kurzech i ve zprávách ženy sdělují, že si nemohou dovolit být ženské nebo že si potřebují uzdravit vztah k mužům a důvěru k mužům, aby mohly mít partnerský vztah. Často rovnou sdělují i příčinu: to je tím vztahem k otci. Jenže, co se ukazuje jako hlubší příčina, je vztah sama k sobě. Když žena nemá důvěru k mužům, nemívá obvykle důvěru k sobě. V hloubi duše ji trápí otázky: umím být ženou? umím navázat vztah? umím se za sebe postavit? umím být sexuální? Když si žena nedovoluje být ženou, není to tím, že by ji ohrožovali muži, ale tím že neumí být ženská. Určitě může mít nepříjemné zážitky s otcem, kdy necítila podporu a respekt, ale co ji pravděpodobně ovlivnilo mnohem víc, byla ženskost její matky. uměla si ženskost užít? věděla, co to ženskost vůbec je? nevnímala ženskost povrchně jako fintění, vábení nebo ovládání mužů skrze sexualitu? věděla, že sexualita je především o jejím vnitřním prožitku a je tu pro její rozkvět a ne pro obchodování ve vztazích s muži? věděla, že ženskost neznamená pasivitu a podřízenost? věděla, že žena v ženské energii má širokou paletu prožívání a velkou vnitřní svobodu být tou, kterou se skutečně cítí? Ukazuje se mi opakovaně i v konstelacích, že matky žen, které pochybují o své ženskosti, prostě svoji ženskost neuměly vnímat, cítit, projevit. Mohly k tomu mít různé důvody, ale důsledkem je, že svým dcerám nepředaly vzor šťastné ženy. Je to situace velice běžná. Velmi často zůstáváme na naprostém povrchu projevení ženství jako jsou dlouhé sukně a peříčkové náušnice. Nic proti nim, ale jsou jen jedním z mnoha vnějších projevů ženskosti, a zdaleka ne tím podstatným, co dělá ženu ženou. Žena ve své ženské energii se především: cítí respektuje, jak se cítí respektuje to, kým je, a nesnaží se být jako jakákoliv jiná žena přijímá samu sebe ve své opravdovosti má odvahu být autentická jedná se sebou laskavě a láskyplně když tohle všechno umí nebo k tomu směřuje, tak to umí dát i svým blízkým, ale nedělá to na svůj úkor. Jestli vás trápí vztahy s muži a nějak to nefunguje, začněte vztahem k sobě samé. Zamilujte se do sebe, do svého skutečného já a dovolte si ho milovat. Nejen to vnitřní, ale i svoje tělo. Obojí je to nejcennější, co tu máte k dispozici.Z esencí je nejvíce ženská růže. Vytahuje ženská zranění na úrovní osobní, rodové i celospolečenské. Bohužel ženství bylo potlačováno staletí a je to znát. Dobré je, že to tak nemusí zůstat a my si můžeme svoje ženství objevovat, hýčkat a radovat se z něj. Jen nezapomeňte, že každá žena je jiná a nemusí se podobat té druhé. Pokud jste úplně na začátku práce se sebou, spíše než růží začněte lípou. Růže umí být dost náročná :-) Lípa vám nejprve pomůže posílit sebelásku jako takovou, pak můžete podle aktuální potřeby pokročit dál. Netlačte na sebe a nespěchejte, tak vám to půjde nejrychleji. Autorka: Bára Zumotová http://www.zumotova.cz Průvodkyně na cestě k sobě, autorka Slunečních esencí a lektorka kurzů pro ženy. Podporuje ženy i muže v tom, aby se mohli mít rádi, uměli se ocenit, být samostatní a šťastní. Pak mohou tvořit harmonické, šťastné vztahy. Cestou k tomu je pravda a uvědomění si toho, kdo jsem a co jsem prožil/a. Skvělou podporou na této cestě nám mohou být Sluneční esence. )
Pokud se rozhodnete milovat probuzenou ženu, nemůžete zůstat spát. Pokud se rozhodnete milovat probuzenou ženu, každá část vaší duše bude vzrušená, ne jen vaše sexuální orgány, natožpak vaše srdce. Upřímně, pokud preferujete normální život, zůstaňte s normální dívkou. Pokud chcete ochočený život, hledejte jen ženu která si dovolila být ochočená. Pokud jen chcete ponořit palec do tekoucí vody Shakti, zůstaňte s opatrnou, ochočenou ženou, která se ještě nevrhla do divočiny Posvátného ženského oceánu. Je pohodlné milovat ženu, která ještě neaktivovala své vnitřní posvátné síly, protože ona netlačí na vaše spínače. Ona vás nebude zkoušet. Nedotlačí vás abyste se stali svým nejvyšším Já. Neprobudí zapomenuté a otupělé části vašeho ducha, který vás nutí vzpomenout si, že život nabízí mnohem více než jen tohle. Nepodívá se do vašich vyhaslých očí a nepošle šíp odlehčení pravdy skrze vaše tělo, třesoucí vámi abyste se probudili a rozdmýchává ve vás dlouho ztracené touhy pro Lásku duše. Opatrná, neprobuzená žena bude krásně uspokojovat a těšit vaše ego, srdce a tělo. Bude tiše kráčet po vašem boku a vytvářet pocit, že jste potřební, zodpovědní, a že naplňujete svou mužskou roli. Pokud vám toto stačí, tak to přijměte, milujte ji z celého vašeho srdce, zůstaňte jí věrní a denně jí děkujite za dar její mírné, neohrožující ženské přítomnosti ve vašem životě. Pokud vám tohle nestačí, pokud vaše srdce, tělo a duch prahne po „jiném druhu ženy“, té Divoké – pak vězte, že jste na vrcholu Duševního posunu transformace. Vězte, že děláte závažné rozhodnutí s karmickými následky. Pokud si zvolíte vstoupit do aury a těla ženy, jejíž spirituální ohně planou, přijímáte, že potřebujete jistý stupeň nebezpečí a riskování, abyste rostli. Pokud jednou začnete milovat ženu této přirozenosti, musíte přijmout totální zodpovědnost za životní změny, které budou následovat. Váš život nebude stále ospale pohodlný. Váš život vám nedovolí zůstat uvíznutí ve starých kolejích a stagnujících rutinách. Váš život dostane radikálně novou příchuť a vůni. Budete zažehnutí přítomností divoké ženskosti, a to začne vysílat elektrické šoky spirituálního světla skrze váš celý čakerní systém, nalaďující vás na volání Božství. Volba být sexuálně a romanticky intimní s probuzenou ženou vyžaduje mužskou odvahu kráčet nebojácně do neznáma. Ale budete sklízet odměny nad vaše mentální chápání. Vezme vás do neobjevených světů mystérií a kouzel. Povede vás okouzlená a napůl opitá láskou do divokých lesů smyslné extáze a zázraku. Ukáže vám posvátná nebesa naplněná hořícími hvězdami, že začnete pochybovat, zda stále žijete na stejné planetě, na které jste se narodili. Zlomí vás a roztrhá vás tak, že vaše divoké vášnivé srdce vás přivede touhou napůl k šílenství. Budete ji chtít pohltit a prostoupit jí na každé úrovni tak, jak vaše mužská esence může pohltit a prostoupit svět – osvětlujíc Vesmír vaší oddanou láskou. Uvidí vás tak, jak jste nikdy předtím nebyli viděni. Bude vám důvěřovat. Bude vás uznávat. Bude uznávat vaše snahy udělat ji šťastnou. Bude oceňovat vše dobré co děláte a vše dobré, čím jste. Neuteče od vaší temnoty, protože vaše temnota ji neděsí. Přivede vás polibky, pohlazením a láskou zpět do života. Bude mluvit slovy, kterým vaše duše rozumí. Nebude vás trestat za vaše chyby. Je to obrovský risk milovat probuzenou ženu, protože najednou neexistuje místo kam se schovat. Vidí všechno, proto vás může milovat s hloubkou a přítomností, po které vaše srdce a tělo tak těžce prahne, tak dlouho, tak intenzivně… že pochybujete, zda jste vůbec byli živí po celou tu dobu, co byla pryč. Milovat takovouto ženu je rozhodnutí, které uděláte abyste začali žít nadšeně s vaší duší v plamenech. Váš život už nikdy nebude stejný potom, co jste pozvali její energii dále. Vezměte tento risk na sebe nebo udělejte krok zpět, zůstaňte s normální dívkou a přijměte jiný, bezpečný, pohodlnější a tak nějak klidnější život. Jen se ujistěte, že pokud si vyberete to druhé, nebudete trávit zbytek vašich dnů dívajíce se zpět přes rameno, napjatí uvidět ještě jednou mlhavou vizi Ženského tajemství, které nyní zmizelo z dohledu. Dávno odešla… po spirále vzhůru zpět ke hvězdám, vzdáleným galaxiím a ráji… odkud přišla. Překlad: Martina Atiriamin, www.slunecnabrana.eu Autor: Sophie Bashford, zdroj: http://firstcontactgroundcrewteam.com/if-you-choose-to-love-an-awakened-woman/Tento článek lze nekomerčním způsobem šířit v originální formě s uvedením jména autora a aktivním odkazem na stránky www.slunecnabrana.eu a všemi dalšími uvedenými aktivními zdroji, včetně této poznámky. )
Tzv. silné ženy zůstávají samy, protože se snaží nikoho nepotřebovat. Zažily v minulosti zranění, která je vedla k tomu se obrnit a osamostatnit. Naučily se, že je potřeba nebýt na nikom závislá. Nebo se to naučily od svých matek, které prožily zradu, křivdu či jiný druh bolesti ve vztahu, kdy si pustily někoho blízko k sobě. Tyto ženy to vyřešily tím, že se rozhodly už nikomu nedovolit, aby je zneužíval, ovládal nebo jim bral sílu. Staly se tedy těmi tzv. silnými ženami, které muže nepotřebují. Dost často ani neví o tom, že v sobě tohle nastavení nesou, a nechápou, proč se jim ve vztazích s muži nedaří. Potřeba nezávislosti a soběstačnosti je sama o sobě naprosto v pořádku. Problém je, když se své samostatnosti držíme se strachu. Pak totiž na sobě nosíme neviditelné brnění, kterým se chráníme před dalším možným zraněním. Jedeme linku: "Když ho nebudu potřebovat, nemůže mě zranit." Taková žena si nedovolí plakat před druhými, protože se necítí bezpečně ve své zranitelnosti. Tak pláče sama někde v ústraní, když ji nikdo nevidí. Nebo jen ve chvílích největšího zoufalství, kdy už svou masku nemůže udržet. Opravdu silné ženy se o sebe umí postarat, když je to třeba, ale také se umí uvolnit a nechat prostor pro pomoc a podporu od druhých lidí. Tím, že si dovolují být viděny i ve své slabosti či nedokonalosti, vytvářejí prostor nejen pro muže, ale i pro přátele. Přestávají být tou, která nikoho nepotřebuje a která všechno zvládne sama. Pak má smysl jí pomoc nabídnout. S takovou ženou většinou okolí jedná ohleduplně, protože její křehkost je vnímána. Esence z růže pomáhá to neviditelné brnění začít rozpouštět. Během tohoto procesu se může vyplavovat spousta vzteku, smutku, bolesti a pocitů křivdy, ale vede nás to k nám samotným, k naší citlivosti, vnímavosti a také zranitelnosti. Když si tohle všechno můžeme dovolit, tak jsme opravdu silné. Tak silné, že můžeme muži ukázat, že nás něco bolí, něco trápí, něčeho se bojíme nebo si s něčím právě teď nevíme ještě rady. Díky této otevřenosti a pravdivosti dáváme prostor druhým, aby s námi mohli tvořit vztah, a je jedno, jestli jde o vztah přátelský nebo partnerský. Autorka: Bára Zumotová http://www.zumotova.cz Průvodkyně na cestě k sobě, autorka Slunečních esencí a lektorka kurzů pro ženy. Podporuje ženy i muže v tom, aby se mohli mít rádi, uměli se ocenit, být samostatní a šťastní. Pak mohou tvořit harmonické, šťastné vztahy. Cestou k tomu je pravda a uvědomění si toho, kdo jsem a co jsem prožil/a. Skvělou podporou na této cestě nám mohou být Sluneční esence. )
Je čas uvěřit, že jsme Božské bytosti, že zkrátka „nic není jen tak". V každém z nás je vesmírné vedení, Boží jiskra, která je jen zaplácnutá našim osobním příběhem, kterému věříme a myslíme si, že tohle „jsem zkrátka já". Je čas rozpomenout se! Dovolte si vylétnout do nebeských výšin a pochopit, že naše „každodenní starání" je jen nafouknutá bublina, za kterou se skrývá v nekonečných hlubinách „to něco", co nás vyslalo na planetu Zemi, prožít tento život pozemský, právě TEĎ! A příběh? Každý má nějaký... Možná, že nás jenom plete... Vše je v nás uloženo. To novodobé, myslím ty převzaté myšlenky, které tvoří náš příběh i to dávné v našich hlubinách. Musíme přebírat svoje myšlenky. Proto SEBEVĚDOMÍ je první. Být si sebe vědom... Pak SEBEPOZNÁNÍ. Možná je to náš příběh, či občasné pocítění láskyplného pohlazení z vesmírných výšek, nebo odhalení našich naučených mechanismů. Je to čas SPOJENÍ, čas osvobození! Nic není proti ničemu. A nakonec zbývá naše NAPLNĚNÍ! Je to nalezení vesmírného VĚDOMÍ našeho Stvořitele v nás, opětné vědomé napojení se na Boží nitku, která utká náš skutečný smysl, a my se s ním ztotožníme. Stačí nebránit se a mít víru v tento smysl. Úryvek z knihy „Jsi úžasná" Výzva na závěr. Naslouchej sama sobě, Úžasná! Jsi hluboká jako vesmír sám! Jsi vesmír! Dělej to každou vteřinou své existence. Vstup do sebe sama, neboť nic krásnějšího není. Staň se konečně bez obav tou, kterou po staletí jsi. Už nikomu nic nedokazuj, neusiluj o lásku, nezaprodávej se, jen BUĎ. Hrdá a milovaná sama sebou, neb nad tebe není. Nic tě nikdy nemůže nahradit, a pokud se o to někdo z venku pokusí, nikdy tě opravdově nezíská. Bez tvojí opravdové lásky k sobě samé nebude ani lásky na Zemi. Jsi Boží tvůrčí princip a ten vydá svoje tajemství, jen když je milován. Vrcholem tvojí tvorby je soulad s Božím řádem. Rozhodni se proto už navždy spojit svoji vůli s vůlí Boží. Přej si to, modli se za to. Ty jsi vlastní síla sebe sama, ty jsi úžasná a nekonečná tvořivost, probuzená a vesmírná. Úžasná! Dbej, aby nic z vnějšího světa neohrozilo tvůj svět vnitřní! Nenech se nachytat na iluzi mužských hmotných světů a na iluzi údajné prosperity. Zamiluj se do pravdy ve svých hlubinách. Buď stále ve spojení se svou věčností, ať se děje, co se děje. Nic z vnějšího světa nemá sílu porazit tě. Jsi věčná, neboť jsi odjinud! Jsi smysl tohoto světa, JSI DUŠE tohoto světa! Jsi naděje, láska a víra! Od této chvíle tvoř jen sebe sama! Jen to, co jsi opravdu ty. K ničemu jinému nebuď tolerantní. Nesluž prázdné hmotě, ani násilnému egu! Je čas tvořit lásku na Zemi! Nejvíce ze všeho jde o tvoje láskyplné vztahy. Úžasná ženo a úžasný muži! Je čas otevřít se smyslu a nekonečnosti spojení ženy a muže. Žena je láska, muž je pravda. Spojení ženy a muže má magickou moc, od které jsme byli po staletí odváděni. Uvolňuje v nás hluboké proudy, které nám umožní dotknout se vlastní podstaty. Naše opravdové vztahy nás léčí a naplňují naši touhu být viděn, poznán... Jsou dokonalým prostorem, kde bychom neměli skrývat svoje slabosti, ale spíše místem, kde se jich můžeme zbavovat se vší důvěrou. Naše rány, které vznikaly po staletí, nejsou vynášeny na povrch proto, aby blokovaly lásku, ale aby mohly být vyléčeny a lásce jsme se mohli otevřít a dále se nořit do jejích hlubin. Každý vztah je spojení! Nejde o tělo, ale o duši. Spojte svá srdce! Kdykoli se dvě srdce spolu spojí, svět se pohne do nebeských výšin. Jsi úžasná, ty krásko posvátného ženství! Buď naplněná sama sebou, vydej se svou tajemnou vnitřní cestou a zachraň planetu Zemi před povrchností a prázdnotou. Spoj se znovu se ZEMÍ, neboť jsi ZE-MĚ, a povolej čisté vody zpět k sobě, neboť jsi i voda. Staň se světlem, které zazáří a změní náš mužský destruktivní svět! Je takový bez tebe, slyšíš? Chtěj více! Používej v moudrosti svoje dary – slabost, vnitřní sílu, smíření s přírodním řádem, vnitřní pohled, životaschopnost, tvořivost, soulad, otevřenost, vnímání přítomné chvíle a soucit! A nezapomeň, že jde o tvou VÍRU, ano, o tu tady jde... Jsi úžasný, ty laskavý muži, princi a ochránci ženských hlubin. Jsi oheň a vzduch, máš u Země velký dluh. Bez vody žár tě spálí, vzdej se už své prázdné vlády. Ženskou lásku si ze srdce přej, v hlubinách citů jejích se hřej, neboť bez lásky Země... no prostě to už dál nejde! Nechť záblesk kosmické lásky nás vyléčí, nechť cítíme se na Zemi zase v bezpečí! Vzhůru do ZLATÉHO VĚKU VODNÁŘE, na křídlech lásky plujme! Za Novou Zemí v našich srdcích i v hmotě zdejší si stůjme! Jsi úžasná! Jsi úžasný i Ty! S láskou Zdeňka Autorka článku: Zdeňka Jordánová www.poznejsvujcil.cz )
Naše energie, která nás v životě pohání, ať už jí říkáme jakkoli , životní energie, Kundalini, Šakti ( božská jiskra životní síly) nebo Amaru, což je vlastně hadí energie, která je i v Zemi (na mnoha vyobrazeních stojí Madona na Zemi ,kterou obepíná had, stejně tak je had symbolem zdraví v lékařské symbolice) tedy je pevně spojená s tělem a Zemí. Tato energie leží stočená u kořene páteře našich těl K jejímu uvolňování dochází přirozeně v několika vlnách a také při sexualitě. Po jejím uvolnění většinou postupuje vzhůru páteří až po temeno hlavy a odtud ven temenem, čemu se někdy říká vrcholná čakra. Někdy se energie vine vzhůru kolem páteře, až dosáhne vrcholné čakry- temene hlavy a splyne s energií vesmíru. Takto obohacená energie se vrací zpátky na tělo a prostupuje celým tělesným systémem, jehož buňky pomáhá čistit a uzdravovat a také je nabíjí životní energií. Pokud je proud zablokován něčím negativním nebo nějakým nepročištěným a nepřipraveným tělesným orgánem, může klesnout a pak znovu začít znovu stoupat. Někdy ji blokujeme sami jen svojí hlavou (bojíme se této síly, nedovolujeme si to prožít, různá církevní přesvědčení o sexualitě atd.). Někdy se uvolňuje samovolně, ale je možné ji také vědomě řídit. Pokud narazí v těle na nějaké bloky (což můžou být jakékoliv naše traumata, citové a emoční bloky) tlačí na ně. Citlivější lidé mohou cítit tlak nebo bolest, když energie vstupuje do zablokované části. Pokud správně pracujete se svým dechem a uvolníte tělo, podaří se jí projít a místo vyčistit. Pokud se jí podaří volně vystoupat, zaplaví tělo "extází" a pak můžeme být v nádherném stavu po dobu několika dnů nebo i týdnů. cítit neobyčejnou tělesnou sílu, , pocity blažeností nebo transcendentalní vědomí a někdy i pocit osvícení. Když je energie příliš zablokovaná, nedochází ke stavům blaženosti, protože energie musí okamžitě začít překážky odstraňovat. Tyto překážky jsou způsobeny ustrnulými postoji nebo starými citovými nebo duševními jizvami. Špatné držení těla nebo zranění mohou také blokovat energii. Probuzení a uchopení této energie je nádherným zážitkem a jeho blahodárné účinky si tito lidé uvědomují téměř okamžitě. Je to velmi tvořivá energie, se kterou se dá pracovat a různě jí používat nejen pro vlastní blaho, ale také pro blaho blízkých. Většinou se dočtete, že její kultivace trvá několik let, ale jste li připraveni, změna se odehraje téměř okamžitě. Opět přidávám jedno sdílení od ženy, která prošla seminářem CESTA ŽENY - Posvátná sexualita - http://cestyzeme.cz/cesta-zeny-posvatna-sexualita/ a také moji odpověď. Ahoj Soni, nevim, co jsi to se mnou udelala na seminari, ale musim ti rict, ze prožitky extaze mi ted samovolne prijdou třeba cestou salinou domu nebo když kontroluju zboží v praci :D:D Asi jsem otevrela nejaky novy kanal. 😀 Doma jsem si taky chvilku cvicila tvoje cviky, cos nas ucila a extaze prisla skoro hned. Jsem moc rada za to, ze jsem u tebe mohla byt a taky za tebe. 🙂 Jsem zvedava na muj další vyvoj.. .😀 S pozdravem Zuzka. Ahoj Zuzi, děkuji za sdílení, co jsme udělala, jen jsem Ti "otevřela cestu" jinými slovy jsem Ti ukázala, že to jde i bez pomoci z vnějšku, že k tomu vůbec nic nepotřebuješ a že je možné se uvolnit i bez čehokoliv co sis myslela, že Ti pomáhá.Pokaždé když to dorazí, což je vlastně úplně špatně řečeno, protože to odnikud nepřichází, je to celou v dobu v Tobě, s Tebou, jen se to probudí, tak to použij pro sebe, pro léčení těla nebo jen jeho hluboký relax, třeba jen na pár sekund. Bude tovíc a víc uvolňovat vše, co je třeba, aby se ještě v těle povolilo, zahojilo, uzdravilo, obnovilo. Krásné dny. Soňa Mitra Autor článku: Soňa Mitra Pavlincová http://cestyzeme.cz http://cestyzeme.cz/cesta-zeny https://www.youtube.com/watch?v=gOhaCEhTTCQ&t )
Musím se přiznat, že menstruaci jsem nikdy neměla ráda. Už jen to slovo mi připadá nějaké podivné, jakoby nevyslovitelné... V našich dívčích kruzích se říkalo prostě "krámy". To nezní už tak vznešeně, že?Živě si vybavuji, když jsem „to“ dostala poprvé. Přišla jsem domů, zavřela se na záchodě a zkoumala brožurku, kterou jsme ve škole my děvčata dostala jako reklamní dar od společnosti vyrábějící tampóny. Tam jsem získala veškeré informace. Večer přišla mamka z práce a poučila mě velmi „vyčerpávajícím“ způsobem: "Musíš se každý večer umýt a tady máš vložky." Byla jsem ráda, že už nemusíme používat několik vrstev vaty zabalené v síťce jako naše mámy a babičky. Já si už užívala tenké lepící vložky s křidélky. O trapné situace samozřejmě nebyla nouze - Jak utajit o přestávce, že nesu vložku na záchod? Jak zakrýt krvavý flek na kalhotách svetrem kolem pasu? Do toho snášet pohrdání spolužáků: „Já fakt nechápu, jak vy holky vůbec můžete každej měsíc krvácet...“ A to nebylo všechno - první den pro mě byl vždy velkým utrpením. Všechny plány šly stranou. Zalezlá pod nejteplejší dekou, s termofórkem na břiše a schoulená do klubíčka jsem čekala, až mi zabere růžový prášek na bolest. V devatenácti letech jsem poznala svého muže a ten mě diskrétně poučil, že mu vložky zapáchají, že je cítí i na dálku. Ať používám tampóny. A tak jsem poslechla. A přišlo mi to zase o mnoho lepší, pohodlnější. Ale pořád to nebylo žádné velké blaho. Tampóny někdy protekly, musela jsem na ně pořád myslet. Kdy vyměnit, kdy koupit. Ale co se dá dělat? A pak přišla těhotenství a porody. Úžasný čas bez krvácení, bez menstruace. Porody s obrovskou bolestí i úplně bez ní. A mezitím jsem objevila menstruační pohárek - pomůcku, která posunula můj menstruační komfort zase o něco dál. Mám jeden a v okamžiku kdy „to“ přijde, ho jen vyvařím a vylévám podle potřeby. Myslela jsem, že už nic lepšího nemůže ani být. Těch několik let mateřství mě naučilo mnohému. Když se uvolním, jsem klidná a vyrovnaná s tím, že na svět právě přichází mé dítě, nemusím trpět. Jestli je naše pravidelné krvácení vlastně takovým malým porodem, tak proč bych měla trpět, když menstruuji? Tahle útlá knížečka mě nadchla. I když mám raději pořádně tlusté knihy. Čtu rychle a ráda se nechám přesvědčovat různými příběhy, důkazy a tím, jak to kde ve světě chodí. To tady vůbec nenajdete. Čeká vás úplně jednoduchý příběh a jemné povzbuzení - zkus to sama na sobě, pusť se do toho. Ženské tělo je totiž dokonalý, jemně vyladěný nástroj. Přišel čas se ho naučit používat. Tento text vznikl jako předmluva ke knize Bolestivé měsíčky, sbohem!, jejíž český překlad jsem nedávno vydala. Více informací o ní najdete na www.mojemesicky.cz. Autorka: Veronika Vojáčková - dula, autorka programu Uvolněný porod a lektorka ve věcech mateřství a porod Zdroj: www.uvolnenyporod.cz // )
Ve víru dnešních událostí, které si ještě před měsícem nikdo z nás nedovedl představit, považuji více než kdy jindy za důležité, zdůraznit možnosti nás žen směrem k mužům, rodinám a celé společnosti. Milé ženy, je zcela pochopitelné, že pro mnoho mužů je tato situace velmi obtížná (kolabují jim firmy, podnikání léty vydřená, mají odpovědnost za celou rodinu, nevědí – stejně jako my, co bude…). Prosím zadržme na chvíli svou přirozenou touhu jim poradit a spíše je něžně vezměme za ruku a podpořme je. To samé (zastavení) dopřejme sobě, je-li v ohrožení naše podnikání. I mezi ženami je dnes mnoho úspěšných podnikatelek nebo zaměstnankyň, které zásadním dílem přispívají na chod domácnosti. Je však pravdou, že muži tyto situace snáší hůře. Pozor! Žádný výsměch! Muži skutečně nejsou vybaveni stejně jako ženy. Síla muže a ženy je si zcela rovnocenná a harmonicky se doplňující a současně každá z nich působí jinak. Síla muže (rytíř, ochranář, rozhodná síla). Síla ženy (laskavost, trpělivost, něha, dárkyně života). Dovolme sobě i mužům emoce, bezmoc a obavy. Teprve poté když necháme na povrch vystoupat vše co v nás je a nezavíráme dveře ani před tím co se nám nelíbí a za co se třeba stydíme (strach, vztek, bolest, ublíženost, vina…), můžeme vidět a ošetřit v první řadě sebe. Jak? Soucitem, něhou, dovolením si cítit zmatek a bezmoc. V závěru tohoto textu nabízím návod jak na to. Je to zcela přirozené. Každá žena je ve své nejhlubší podstatě laskavou moudrostí, náručí něhy a průvodkyní muže. Je to místo naprosto rovnocenné, i když často ne příliš ceněné. Na tom však nezáleží. Věděli jsem na nějaké úrovni, že naše mise ve hmotném světě je spojena s laskavou moudrostí a něhou. Naše děti nás k tomu učí od početí, přes porod a pak celý náš život. Jsme k tomu vybavené a je milost a dar být nositelka něhy a laskavosti. Ztratí-li ženy kontakt se svou citlivostí a něhou je to pohroma pro jejich muže, děti, je samé a celý národ. Pamatujme na to nejen v dobách krizových a nejistých jako je tato, protože co dáváme dostáváme. Podmiňujeme-li laskavost a něhu, žijeme tyto podmínky ne lásku. Nabídka na otevření se něze, když se necítíme dobře: Najdi si klidné místo (nehledej prostor pro výmluvy, že to není možné – v noci se pár minut najde vždy) Nalaď se na svůj dech, posaď se s rovnou páteří, otevři srdce (stačí ochota to udělat, není třeba hledat jak) Vnímej a nebraň se žádným myšlenkám a emocím, které Ti jdou hlavou Nech je k sobě postupně přicházet a vnímej jak se každé z nich dotýkáš paprskem něhy, která pramení ze Tvého srdce Takto můžeš pracovat s každou situací, myšlenkou i vztahem Základem je nejdříve vždy ošetřit sama sebe (své myšlenky, emoce) a teprve poté se ladit na vztahy a situace. Nechť i tento text poslouží smíření v nás a tím působí i navenek. Lucie Více info na www.luciemeskanova.cz )
Hledáš pramen, v němž bys obnovila svoje síly? A kam se vlastně poděly? Možná si zapomněla na několik kouzel s ženskou energií. Připomínáme ti je tímto článkem. 1. Neodevzdávám svou sílu nikomu a ničemu. Místo stěžování si konám. Nedopusť už nikdy, abys svou ženskou sílu odevzdala nějaké situaci nebo člověku. Tím, že se vzdáš, ztratíš kontrolu nad svým životem, staneš se obětí vláčenou v bezvýchodném kruhu. Často tuhle cestu ze strachu volíš. Uvědom si však, že nikam nevede a že chodíš stále dokola. Jsou to situace, kdy tě problém přišpendlí na místě a ty přestaneš věřit své ženské síle, která by ho transformovala v něco dobrého. Přitom ve skutečnosti to dokážeš (byť třeba i s pomocí druhých). Místo stěžování si a stavění se do pozice nemohoucí, konej. Neplýtvej svou energii na stížnosti, vztek a litování se. Zbytečně to nerozmazávej, nedělej z toho aféru. Využij tuto energii na vyřešení / transformaci / vylepšení situace. Problém je výzva k zapojení tvé ženské síly, proaktivity a magie. „Jako žena můžeš přetvářet svět i sebe sama tím, že nenecháš problémy, aby zahnívaly, ale intuitivně a bez zbytečných řečí je transformuješ.“ Krásně na to upozornila i Zlata Hnátová ve svém posledním článku, kde uvádí větu: „A co jsi čekala?“ Že se něco změní, když tu budeš sedět, litovat se a čekat, že někdo druhý to vyřeší za tebe? Nikoliv. Větřím-li ve vzduchu problém či nespokojenost, je to výzva k mému vlastnímu růstu. A ta se neodmítá. Jedině tak mohu sílit. 2. Pěstuji si prázdný a tichý prostor vně i uvnitř. Naslouchám sobě. Uvědom si, kam se podělo tvé já. Slyšíš ho? Nebo se ztratilo v šumu vjemů, které se na tebe každodenně valí z obrazovek, přijímačů, chatů, konverzací, časopisů a reklam? Seš-li jako žena vystavena dlouhodobě tisícům vjemů, které konzumuješ jeden za druhým, pak věz, že se připravuješ o ohromné množství tvé vzácné energie. Tvá mysl nestačí tyto vjemy třídit a zpracovávat, všechny přitom zahlcují tvůj systém. Podobně to je i s věcmi, kterými se obklopuješ. Každá z nich na tebe nějak působí. Je-li jich příliš a nejsou-li s tebou v souladu, pak budou nevědomky zaměstnávat tvou pozornost a okrádat tě o energii. „Snaž se udržovat svou mysl a svůj osobní prostor tiché a prázdné. Nechť jsou tvým útočištěm, které tě vždy osvěží a v němž se setkáš sama se sebou.“ Nejenom pro lepší duševní zdraví, ale proto, abys mohla slyšet hlas své duše, je čas od času třeba spočinout v prázdnotě. Na chvíli vypnout všechny ty rušivé vlivy a být sama. Vyčistit prostor kolem sebe a ztišit hlasy zvenčí. Z prostoru, kde to není možné, je třeba utéct do ticha. Často je to místo v přírodě, kde lze spočinout a vypnout mysl. V tom tichu a prázdnu lze vyslovit otázku: „Jsi tady? Co mi chceš říct?“ Jsou to krásné okamžiky, kdy přichází odpověď formou blaženého pocitu a nebo můžeme uslyšet konejšivý hlas svého Vyššího Já: „Jsem s tebou. Všechno je v pořádku. Miluji tě.“ Čas pro takovou meditaci by sis měla vyhrazovat pravidelně. Stejně tak jako si dopřávat chvíle OFFLINE, chvíle, kdy nemusíš odepisovat na zprávy, účastnit se diskuzí apod. Centrum dění totiž není na sociálních sítích, ale přímo uvnitř tebe – tam naslouchej. 3. Ctím ve svém životě jistou organizaci a řád. Kultivuji svou mužskou energii. Ženská energie je charakterizována jako určitý chaos bez jasných cílů, hranic a pravidel. Její podstatou je plynutí. Avšak tak jako řeka potřebuje mít své koryto, aby se nevylila a nezaplavila krajinu, potřebuje být ženská energie v harmonii s tou mužskou. Žena i muž jsou kombinací těchto dvou energií, které je třeba udržovat v rovnováze. Jsi-li velmi ženská a neposiluješ v sobě mužskou energii, může se stát, že budeš ve svém životě bojovat s pocitem slabosti, s emoční nestabilitou, nerozhodností, nebudeš schopna dotahovat věci do konce, tvůj život nebude mít žádný určitý směr a proteče ti mezi prsty. „Ženská energie je spojována s vodním živlem, s emocemi, nespoutaností, potřebuje však mít svou nádobu nebo koryto – určitý pevný základ.“ Tímto základem je organizace, řád a vytrvalost. Je třeba je nastavit, aby odpovídaly tvým životním prioritám, a poté nastolit disciplínu, díky které se stanou záchytnými body tvého života. Může jít o naprosto banální věci jako je to, že si každý den zacvičím, připravím si každý večer oblečení na ráno, měsíčně publikuji článek na svůj blog apod. Prvním krokem je tedy uvědomit si, co chci a jaké jsou hodnoty, dle kterých chci žít. Jaké činnosti mě budou posouvat dopředu? Na základě tohoto uvědomění pak zorganizuji svůj život tak, aby v něm byly jisté návyky, díky kterým se nebudu utápět ve zmatku a budu se krok za krokem posouvat k tomu, co jsem si stanovila jako záměr pro svůj život. 4. Jsem ve spojení s přírodou. Jsem uzemněná. Cítíš se vyčerpaná a bez síly? Možná ti chybí část tebe samé – země, les, vzduch, zvířecí bytosti. Pokud s nimi nejsi pravidelně v kontaktu, pak něco v tobě velmi strádá. Je třeba se s nimi znovu propojit. Dívat se dlouze do kočičích očí, naslouchat křiku ptáků, vnímat jemnost mechu… Tvá podstata je divoká. Pocházíš z lesů. Být zavřená hodiny a hodiny mezi bílými stěnami a vystavená umělému osvětlení a modrému záření z počítače, není pro tvé ženské zdraví dobré. Ty to cítíš. V hloubi duše to víš, přesto se zdráháš, když tě les volá. Zdráháš se, protože se bojíš té síly, kterou ti připomíná. Nechceš zpátky do lesa. Je ti pohodlně v životě, který žiješ. Ale svou divokost nezapřeš. „Potřebuješ být ve spojení. Potřebuješ cítit zemi svými chodidly, potřebuješ čerpat energii ze slunce, stromů, květů, vody a kamenů… Teprve pak jsi celistvá, teprve pak můžeš být zdravá a plná síly.“ Nemáš někdy chuť běžet bosá po louce? Nemáš někdy chuť se položit na kameny v řece a nechat ze sebe smýt všechno to umělé, všechno to, co není tvoje? Nemáš někdy chuť zabořit prsty do hlíny a pozorovat, jak se ze semínka rodí rostlina? Všechny takové aktivity tě uzemňují, což je pro ženu velmi prospěšné. Žena potřebuje vnést do své citlivé povahy nadhled. Potřebuje mít oporu v zemi. Pokud cítí tuto oporu a stabilitu, pak nemá potřebu ji hledat u druhých a být na nich nezdravě závislá. Pokud je uzemněná, pak nemůže utonout v moři emocí, které jí proplouvají. Najdi si svůj způsob, jak být s přírodou a zemí ve spojení a dělej to často. A zejména pak tehdy, kdy se necítíš dobře. Kontakt se zemí představuje úžasný zdroj energie a působí léčivě například na menstruační bolesti. Nezapomenu, jak jsem si poprvé sedla na louce na zem a během chvíle tato bolest odezněla – země si ji vzala. Stačí se na zem položit a pustit to, co nepotřebuješ. Léčivé účinky můžeme pozorovat i při kontaktu se zvířaty – jejich přítomnost tiší bolest a zklidňuje psychiku. 5. Nechávám promlouvat svoji duši. Tvořím. Ženská duše touží po seberealizaci. Pokud jí k tomu nedáš příležitost, negativně se to projeví ve tvém životě – můžeš se potýkat s únavou, pocitem zmaru, nenaplnění, depresemi. Všechny tyto pocity jsou signálem, že nejednáš v souladu se svou duší a že ji dáváš málo prostoru pro sebevyjádření. „Každá z nás je ve své přirozenosti umělkyní se specifickým vnímáním světa a jedinečnou tvořivou silou. Je-li však tato síla potlačena, může nás zevnitř doslova sžírat.“ Tvořit znamená nechat promlouvat sebe skrze činnost, u níž vypneš mysl a napojíš se na své srdce. Může to být tanec, kresba, modelování z hlíny, fotografování, výroba šperků, psaní, zpěv, tvorba mandal, pletení… Ty sama víš nejlépe, co tě volá – co tě pohltí, při čem se dostaneš do nádherného meditativního stavu, při čem zažiješ pocit extáze, síly a radosti. Jsou to chvíle, kdy se tvá duše tetelí a celou tě prosvěcuje. Buď s ní v kontaktu po celý den. Ptej se: Jak se cítíš? Co krásného dnes vytvoříme? Téměř do jakékoli činnosti můžeš vložit něco ze sebe. Obohacuj svět o sebe sama. Dovol, aby z každého tvého počinu sálala tvá jedinečnost. Tvá duše nesnese být utiskovaná, potřebuje svobodu, aby tě mohla odměnit pocitem naplnění a sebevědomí. Život nemá být podle přikázaných měřítek, má být tvým vlastním uměleckým dílem. A tak je to správně. Zapomeň na to, že ti říkali, že neumíš kreslit. Zapomeň na to, že jsi nikdy netancovala. Nejsi v umělecké soutěži, nemusíš cítit stud, jsi ve svém životě a ten potřebuje, abys v něm míchala barvy, tóny, vůně, pohyby, tak jak to cítíš právě ty. Tak ho nenech utonout v šedi dnů, které padají jeden za druhým jako z automatu. Uzři ten potenciál, který v tobě dříme, zdivoč a vezmi si svou sílu zpět. Autorka článku: Petra PospíchalováZasněná víla s hlavou plnou nápadů, knihomilka, pisatelka a kreativní duše, která miluje psaní a práci s extem všeho druhu. Bytostně ctí přírodu, má vášeň pro tancování, výletování, focení a ženský seberozvoj. Srdcem je naladěná na inspirující svět La Que Sabe. Publikovat tento článek nám bylo dovoleno majitelkami serveru La Que Sabe Zdroj článku: https://www.laqs.eu/ )
Strana 1 z 2
Více videí