Ekzémy vyjadřují náš VNITŘNÍ ZÁPAS mezi tím počem toužíme, a tím co ve skutečnosti prožíváme.

Vezměme si to na příkladu partnterství, kde je dominantní muž a názor jeho ženy pro něj není důležitý. Ona pak jen vždy tiše svěsí hlavu a na vše raději přikývne, aby měla (doma) klid. Vše se zdánlivě zametlo pod koberec a zamezilo se dohadování a konfliktům, ale ženino tělo pak náhle začne bojovat - "osype se". Je to tedy vlastně vyjádření jejího vnitřního vzdoru a nesouhlasu, který není schopná říct nahlas.

Na ekzémy trpí hlavně SEDŘENÉ A NEPOHLAZENÉ ženy, které uvnitř pláčou a volají o pomoc a touží po lásce. Mají-li v takovém manželství děti, které to vše vnímají, dost často budou ekzémem trpět také.

EKZÉM je tedy vnitřním vyjádřením nesouhlasu a nespokojenosti.

Lidé jím trpící jsou znavení životem, jsou nešťastní, trápí se tím, co se kolem nich děje hlavně mezilidskými vztahy, které jsou plné zášti, zloby a negativity a na základě toho nevěří v lepší život a že se někdy dočkají tepla a lásky.

Atopik často popisuje, že se cítí přidušený a nemůže v nepřátelské atmosféře žít s radostí. A přestože častokrát lidé trpící ekzémem o svém problému vědí, dělají že ho nevidí a raději ho zasunou co nejvíce hluboko do podvědomí, aby ho nemuseli řešit. Znamenalo by to totiž odhalovat staré jizvy a rány a hrabat se v nezpracovaných bolestech.

Nemoc se tak tedy stává dokonalým řešením, za kterým se můžeme skrýt. Podobně jako když má malé dítě strach a nechce se mu do školky a “najednou” dostane horečku a musí zůstat doma v posteli – a tím pádem se vysvobodí z toho, co nechce.

A tak to děláme všichni, jak děti, tak my dospělí, denně, a stále.

Tam, kde neumíme říct “NE”, si jako “výmluvu” přivoláme nemoc. Je to taková maska, za kterou se skryjeme, abychom se nemuseli obhajovat. Je to vlatně takové alibi.

Určitě to znáte – Nechce se vám na rodinnou návštěvu a zrovna jako na potvoru vás začíná bolet v krku…

DĚTI S ATOPICKÝM EKZÉMEM

Rodiče se ptají: “Proč se objevuje ekzém v dětském věku?” a také “Co se to děje, že děti se už s atopickým ekzémem narodí?”
V takovém případě rodičům pomáhám v objevení skutečné příčiny a poukazuji na to, že dítě zrcadlí prostředí, ve kterém žije. Tedy v tomto případě odráží na svém těle přidušené problémy rodičů - to, že jsou rodiče nešťastní a nemají mezi sebou vyřešené záležitosti… Děti pak skrze tyto nezpracované problémy prožívají nedostatek lásky, cítí se utlačované, nevítané.

Během početí, prenatálního obodbí, porodu i po něm, dítě přejímá veškeré pocity a strachy nejenom matky, se kterou je během tohoto období úzce spojeno, ale i otce. Častokrát se díky nevyřešeným rodinným záležitostem už v matčině lůně cítí nevítáno.

Jste-li rodičem atopického dítěte, zamyslete se nejdříve sami nad sebou a svými problémy. Snažte se je vyřešit, aby je za Vás Vaše dítě nemuselo přebírat a “mít na ně alergii”. Jen tak svému potomkovi skutečně pomůžete.

JAK SE TEDY VYLÉČIT?

Pravá léčba spočívá hlavně v tom, že si musíme sami připustit, že ve svém nitru (a potažmo ve své duši), stále nosíme nějaký problém, blok, bolest a přestaneme jej přehlížet a zlehčovat či znevažovat.

Protože čím více ho budeme přehlížet, tím více bude ekzém síly a rozsévat se po celém těle. Vesmír totiž po nás nechce tímto tlakem nic jiného, než abychom si uvědomili, že situaci je potřeba řešit a ne před ní utíkat.

Jako kdyby naše zoufalé tělo volalo:

"TAK SE UŽ PROBER A PŘIZNEJ SI TEN PROBLÉM A CHTĚJ HO VIDĚT! DOKUD HO BUDEŠ POPÍRAT, BUDU TI EKZÉM VYSÁVAT VŠUDE".

To je i důvod, proč se virážka stále objevuje dokola, přes veškero bylinnou a mastičkovou léčbu. Neřeší se totiž příčina, ale pouze následek.

Je to stejné, jako když nám dojde v autě benzín a kontrolku blikající zalepíme, aby na nás neblikala, ale benzín nedotankujeme. 

Rozhodně nemějte výčitky, že jste něco nezvládli. Nestyďte se za to, že máte problém. Není to selhání. Jen se zhluboka nadechněte, zvedněte hlavu a bez studu si přiznejte: “Mám problém.” Pak řešte jeho pravou příčinu a hledejte nemocné kořeny, které je potřeba vytrhnout (v dospívání, dětství, prenatálu, minulých životech). To je základ úspěšné léčby.