„Hledat štěstí okolo nás, je jako hledat jehlu v kupce sena.“

Dobře, možná je to jednodušší, ale ten, kdo hledá štěstí ve vnějším světě, nebude trvale šťastný. Čím to je?

Vnější svět je totiž vrtkavý, nikdy nevíme, co druzí udělají, jak se zachovají nebo jestli s námi zůstanou. Jestliže čerpáme lásku pouze z vnějšku, stáváme se otrokem druhých v tom, že pokud nebudou nablízku, nebude nám dobře. Sami se sebou se nebudeme cítit příjemně, protože nám bude něco chybět.

Závislost ve vztazích

Většina z nás žije druhými lidmi, potřebujeme je k životu, rozdáváme se pro ně a pro kousíček lásky bychom udělali cokoliv. Pokud nemáme totiž v sobě dostatek lásky (sebelásky) a naše nitro zeje prázdnotou, jsou pak pro nás druzí zdrojem lásky a citů a stáváme se na nich závislí.

Závislost ve vztazích zabíjí přirozený cit

Lidé, kteří potřebují toto prázdno v sobě zaplnit, se na druhé upínají a doslova žebrají o ujištění, že jsou milováni. Tento proces se neustále opakuje, protože to prázdno se dá z vnějšku vyplnit vždy jen krátkodobě.  Láska od druhých je příjemná, ale ne trvale uspokojující pro ty, kterým chybí (sebe)láska v jejich nitru. Je to jako byste lili litry benzínu do auta, které je děravé, chvíli by vydrželo jet, ale za chvíli by potřebovalo další dávku.

Stejně tak fungujeme i my, ti, kteří nemáme sebelásku a lásku získáváme pouze od druhých z vnějšku. V momentě, kdy na nás přestane působit vliv krásné vnější lásky, potřebujeme další přísun, další dávku. Nejčastěji se upínáme na partnery, ale můžou to být i méně blízcí lidé, každý, kdo nám věnuje chybějící pozornost, úsměv, ocenění nebo cit, se pro nás stává zdrojem lásky. Všechny popsané výhody jsou ale jen krátkodobé a nestálé jistoty. Nejlepší cestou, jak si lásku udržet dlouhodobě je mít rád sám sebe, dávat lásku sám sobě, doplňovat si ten benzín sám, pak v nás nebude prázdno.

Jak si dlouhodobě zaručit přísun lásky?

Sebeláskou. Citem k sobě. Nebudu vám lhát, není to úplně jednoduché, ale pokud vytrváte, zaručuji vám krásnější život, a to TRVALE. Sebeláska je něco jako hygiena, je potřeba ji denně opečovávat a praktikovat. Pokud toužíme po kvalitních vztazích a jejich zlepšení, je nutné začít u sebe právě zkvalitňováním vztahu k sobě. To, co nemáme uvnitř, nemůžeme získat okolo nás. Ten, kdo má zdravou sebelásku, má i zdravé vztahy s okolím. Vše se sebou souvisí a jedno bez druhého nefunguje. Takže láskyplné vztahy potkávají ty, kteří jsou plní (sebe)lásky.

Co se znamená mít se ráda?

Člověk, který se má rád tak: naslouchá svým potřebám, dopřává si, umí se pohladit, ocenit své přednosti, kvality a úspěchy, akceptuje svoje nedostatky a netrestá se za ně, krmí se zdravým jídlem a není závislý, umí být ve své společnosti a rád, atd. Sebeláska je jako semínko, které když zaléváte a pečujete o něj, vyroste z něj velká květina lásky přímo ve vás a poté se může šířit dále, láska je pak vidět nejenom uvnitř, ale i ve vnějšku, odráží se to, co máte v nitru i navenek.

Sebeláska ve vztazích znamená, že znám svoji hodnotu, že se cítím se sebou natolik hezky, že druzí se stávají jen příjemným bonusem, ale ne potřebou (závislostí). Narodili jsme se sami a ta správná zdravá samota a umění si vychutnat i lásku k sobě je cesta ke šťastnému životu. Co kdybychom oslavovali to, kdo jsme a radovali se, že v této podobě můžeme žít?