Ráda bych se na to podívala úplně z jiného úhlu, než je zvykem.

Minulé životy jsou s námi propojeny více, než si myslíme, ať už tomu věříme nebo ne. Vzpomínky na ně máme uloženy v podvědomí. Pokud jsme na některé z nich připraveni, tak se vynořují na povrch prostřednictvím snů, vizí, nebo pocitu, že jsem tu už byl.

Jak to souvisí s dětmi?

Pokud vůči někomu máme závazek z minulého života, pak se v tomto bytí s ním musíme setkat a dluh splatit. Nemusí jít pouze o finanční újmy nebo krádeže majetku. I v případě, že jsme někoho zavraždili nebo připravili o rodinu, v tomto bytí mu to musíme vrátit - splatit. S lidmi, se kterými máme největší vinu z minulého života, se musíme setkat jako největší ,, spláceči ,,. A nejvíce ze všech lidí dáváme právě naším drahým dětem.

Proto je pro některé lidi těžké přijmout dítě, čili závazek. Přestože na úrovni vědomí si to nepamatujeme, naše podvědomí na to reaguje a častokrát to bolí. Takže mnozí chlapi utečou před dětmi. No ve skutečnosti utekli jen sami před sebou. Jednou to té duši musí i tak splatit. Jen si to odložili na další život.

To samozřejmě může mít také vliv u žen na zvýšené riziko potratů v prvním trimestru nebo rozhodnutí jít na interupci. Tyto lidí nesoudíme, protože to často krát není věc vědomé volby, ale podvědomí. Tehdy podvědomí rozhodne za nás. Proto pokud chceme žít život naplno, tak podvědomí je klíč. Vědomí tvoří 10%. Podvědomí 90%.

Pokud chceme něco jen na vědomé úrovni, tak to chceme jen na 10% a to je málo. Protože pokud něco chceme na 10%, tak z globálního pohledu vesmíru jako celku to vůbec nechceme.

Tak si dejme šanci a žijme život na 100%. Já jsem matkou 4 dětí a o jejich 3 životy jsem musela bojovat. Tehdy jsem nechápala proč, ale dnes už vím odpověď. Byla to otázka univerza ..

Opravdu chceš přijmout i tento závazek v temhle životě? Jsi připravena splatit svůj dluh?

Proto jsou děti ten největší dar. Kromě toho, že nám dělají radost a inspirují nás, dávají nám šanci napravit to, co jsme v minulém životě doslova zbabrali.

Autorka článku: Lubomíra Bartošová https://vesticalubomira.wixsite.com/oaza-pokoja

Jedného dňa som sa zobudila a vnímala som svet inak ako pred tým. Niečo som videla a o pár dní na to sa to splnilo. Bol to šok. Badokonca som to brala ako trest. Ľudia si myslia, že vidieť budúcnosť je jednoduché a svet je gombička, ale opak je pravdou.

Keď to začalo, mala som 15 rokov a mala som pocit, že sa topím. No a zistenie, že to nemôžem len tak ignorovať, či nemať, ma hnevalo.

Brala som to tak, že nemám na výber. Tak kde je ta slobodná vôľa? Až neskôr som pochopila, že tá voľba je v tom ako s tým naložím. A tak som začala veštiť.

Přednáška: Hypnóza a sebepozání - Alexandra McKenzie