Když se nad tím zamyslíte, je to vlastně paradox. Honíme se za penězi, abychom si mohli užívat. Škudlíme každou korunu, abychom mohli odjet na vysněnou dovolenou, pořídit si auto podle naších představ nebo postavit dům či koupit chatu za městem. Stále hledáme dokonalost v podobě partnera, rodiny, finanční a materiální hojnosti a nebo dokonce osobního rozvoje. De facto vše směřuje k tomu, abychom byli šťastní. Ovšem pravda je taková, že neděláme skoro nic pro naší každodenní radost, ze které pramení ona opradová spokojenost.
Činnosti, které nás těší, odsouváme na druhé místo za tak zvané povinnosti, které si vytvořil nikdo jiný než naše mysl. Přepínáme se do módu autopilota, abychom ten každodenní shon a rutinu nějak vykonali a ustáli ji. Tím si však vytváříme sami na sebe takový tlak, že upadáme do deprese, beznaděje a rolí obětí.
Činnosti, které nás těší, odsouváme na druhé místo za tak zvané povinnosti, které si vytvořil nikdo jiný než naše mysl. Přepínáme se do módu autopilota, abychom ten každodenní shon a rutinu nějak vykonali a ustáli ji. Tím si však vytváříme sami na sebe takový tlak, že upadáme do deprese, beznaděje a rolí obětí.
Tvrdíme, že máme málo peněz, času, prostoru nebo že není vhodná doba na to či ono. Pak se odebereme do světa „Ach, Och“ a necháme se unášet na vlnách „coby, kdyby“. A aby svitla alespoň malinka jiskřička naděje, argumentujeme (asi ani ne tak pro okolí jak pro sebe) větou začínající: „Až…“, jenže to nadějeplné „až“ se nakonec může týkat… AŽ smrtelné postele. To mi jsou vyhlídky.
Pravdou však je, že i když se nějaké to „až“ naplní, opět na nás padne návyk z rutiny a my zase spouštíme tlačítko „autopilot“. To se děje tak dlouho, dokud nepochopíme, že to venku nás nezbaví a je potřeba tu změnu udělat vevnitř. Často je tento čas doprovázený narůstajícími zdravotními potížemi, nehodami, vážnými nemocemi nebo ztrátou majetku – jednoduše tím, čeho si na hmotné úrovni dokážeme nejlépe všimnout a probudit se.
A tak více a více nemáme peníze, čas a prostor. Jak prosté, že? Téměř se to dá podložit matematicko-fyzicky a to jsem v ani jednom předmětu nebyla moc dobrá.
A tak i když nám život podsune velmi viditelně a na zlatém podnosu naservíruje přímo před nás zlatou husu plnou možností k realizaci naších snů a životních radostí, ať už malých nebo velkých, tak my to jedním mávnutím odsuneme z toho stolu, jako bychom měli snad slepecké brýle na očích. Pravda, někdy si jen sáhnout na onu husu vyžaduje odvahu.
A tak místo abychom začali krok po kroku dělat věci, které máme rádi a tím stále více a více vytvářeli v našem životě radost, spokojenost a hojnost, tak i když s tím začneme, tak po pár týdnech to vzdáme s tím, že nemáme čas, peníze nebo prostor. A jako v začarovaném kruhu jsem opět v rolích obětí, soudce, viníka a s chutí si libujeme v depresích a strastech.
Korunujeme to samozřejmě tím, co vše musíme a co je důležitější. Paradoxem je, že přesně to, co si myslíme, že je důležité nenense v sobě tu opravdovou důležitost v našem životě pro tu onu chvíli.
Když se na to podíváme už jen z pohledu vytváření si vlastní reality, zrcadlení a síly myšlenky v podobě přitahování si do života toho, co vyzařujeme, naskýtá se otázka: „Co si tedy můžete vytvořit a přitáhnout, když si nedokážete naplnit každý den život ani tou sebemenší radostí nebo tím, co máte opravdu rádi?“
Život se skládá z neustálé přítomnosti. Je však pravděpodobné, že i za minutku za hodinu nebo i za týden zde budete a pokud si teď a teď a teď vytváříte svůj život „budoucí“ z neustálého odsouvání toho, co máte rádi a honěním se za těmi velkými plány a sny pomocí rutiny, autopilota a povinností, tak se i ty velké sny se jaksi odsunou nebo dokonce rozplynou.
Každá cesta začíná prvním krokem, po kterém následují další. Jsou to však kroky a ne mílové skoky, které nemusíte ustát. A až ustojíte jeden, dva nebo i deset, příjmete je a využijete veškeré podmínky, které se objevují v přítomnosti (a ne ty které jste si vymysleli pro budoucnost), tak zažijete i ten skok či velký přesun.
Náš život se skládá z okamžiků (okem mžikneme), jak je tedy využíváte k tomu, abyste se dostali na onu dlouhou cestu svých snů? Rutinou, stresem a odsouváním toho, co máte rádi nebo se zastavíte, rozhlédnete se kolem a vyberete si z příležitostí, které Vám život nabízí pro onu chvíli (a které pak vedou k realizaci těch velkých snů)? Věřte, že to co máme teď, je to nejideálnější pro nás a to se týká právě i možností, které nám život nabízí pro danou chvíli.
Nabízím Vám metodu, která je základem pro vše, co jsme si dnes řekli. Naslouchejte svému srdci, ptejte se ho i na zdánlivé drobnosti – co mohu udělat pro svou radost teď? Co mi dělá radostnou/radostným teď, dnes? Až po ty velké – jaká je má životní cesta a co pro ní mohu udělat již dnes?
Těšit se malou radostí, vede napříč obrovskou až k naplnění Vašich snů a nalezení Vaši autentické cesty.
Autorka: Karla Kaja Czechová – lektorka, terapeutka, kouč, redaktorka a spisovatelka - www.zivotvrovnovaze.cz
Jmenuji se Karla Czechová a skončila jsem třetí dekádu svého života. Dlouho jsem ve svém životě létala nahoru a dolů. V dubnu 2013 jsem se rozhodla z horské dráhy vystoupit a vytvořit si vlastní cestu, dle svých přání, dle svého srdce. Mým osobním záměrem, který rozvíjím každý den, je žít v každé chvíli svého života své sny.
Záměrem mého srdce či duše je inspirovat, motivovat a provázet všechny bytosti k pochopení a uvědomění – ke spokojenému, láskyplnému životu. K životu v rovnováze!
Pro naplnění mých záměrů jsem vytvořila projekt Život v rovnováze a jako metodu jsem si vybrala on-line kurzy, meditace, webináře, ale i osobní přednášky, semináře či individuální konzultace. A pro lásku ke knihám a k psaní publikuji články o osobním rozvoji na svém blogu, píši knihy a v neposlední řadě spolupracuji jako redaktorka s časopisem Šifra.
