Proč mluvím o smrti? Děje se něco? Proč se tím musíme zabývat právě teď? Proč to na vás vyskočilo z obrazovky?

Občas dostanu silný impuls ze širšího vědomí lidstva nebo z Gaii (často z obojího), abych se věnovala nějakému tématu, mluvila o něm, prověřila ho a v podstatě jej nabídla širšímu publiku.

Smrt je součástí naší krásné planety každý den. My na Západě o ní moc nemluvíme. Prakticky jsme ji vytěsnili, dali do škatule a umístili z dohledu, tak abysme ji neviděli. A my ji opravdu nevidíme. A pokud vám není přes 60, pravděpodobnost, že se podíváte na nekrology v místním plátku, je téměř nulová.

V naší době a kultuře se bráníme tomu zabývat se smrtí. To také může znamenat, že se budete bránit informacím, které vám chci poskytnout. Také se může stát, že po přečtení nebo poslechu, ihned zapomenete, co vám bylo sděleno a budete si to muset osvěžit. Také se může stát, že při čtení nebo poslechu usnete.

Všechno je v pořádku.

Tak proč o tom teď mluvím?

Přišlo to, aby jsme se na to podívali a zhodnotili. Požádalo mě o to kolektivní vědomí lidstva a já jsem souhlasila.

Začala jsem tyto informace sbírat před několika měsíci a několikrát se mi stalo, že mi bylo zabráněno pokračovat. Pochopila jsem velmi rychle, že ta rezistence a čas, který si to vše vyžádalo, byl součástí procesu. Mnoho bariér a zdí muselo být strženo, aby lidstvo mohlo získat tyto informace zrovna teď.

Nevyslovená pravda. Proč teď?

Každý den slyším od známých, že jejich kamarád nebo příbuzný nebo soused či kolega zemřeli. Nejprve jsem si myslela, že je to mým věkem, víte jakože, když lidé dosáhnou určitého věku, najednou není divné, že lidé kolem začínají umírat. Ale ti lidé nebyli staří. Ne všichni. A co je v dnešní době vlastně stáří? 85 a výš.

Ne, těmto lidem bylo kolem 20, 30, 40… atd.

Pokud stále váháte ponořit se do tohoto tématu, zkuste se přemoci. Dívat se na smrt, mluvit o ní a učit se o ní, vás neuvrhne pod kletbu, neurychlí to proces, a neznamená to, že někdo ve vašem okolí zemře.

To, co s vámi chci sdílet jsou pravdy, které nebyly nikdy předtím vyřčeny otevřeně. Mluví o naší přirozenosti jako lidských bytostí a o tom, co smrt znamená pro naši duši a pro naše tělo.

Poznávání a dozvídání se o smrti vám zajistí, že až se to jednou bude týkat Vás nebo lidí ve vašem okolí, budete způsobilí činit moudrá rozhodnutí s ohledem na to, co příjde poté… což, ve vašem případě znamená, jestli jít nebo zůstat.

Načasování smrti – Co nebo kdo rozhoduje, kdy zemřeme?

Chci mluvit o čase smrti. Co nebo kdo činí to rozhodnutí, kdy a jak každý z nás zemře?

Jedna ze skutečností, která mě fascinuje ohledně momentu smrti je objev, kolik je v životě člověka momentů, kdy může existovat. Někdo může odejít ve 14ti, někdo při narození. Další když mu je 25, nebo 30, zatímco jiný se může dožít věku 62 a více. Každý člověk, zdá se, tuší na podvědomé úrovni, a někdy i na vědomé, že se “dveře smrti”, jak to nazývám, blíží… a budou otevřeny. Ale to poslední dozhodnutí, kdy těmi dveřmi projdou je na nich samotných. Na vědomé, podvědomé nebo nevědomé úrovni se rozhoduje každý sám, kdy odejít.

Někdy lidé zažívají něco jako “blízké volání smrti”, ale zjistila jsem, že to ještě nejsou ty dveře, kterými dostanou šanci odejít. To nebývá čas, kdy se dveře otevírají.

Někdy je rozhodnutí učiněno během sekundy… “ok, je to tady! Hups! Ne! Chci zůstat!”. Ale většinou je to něco řízeného a rozhodnutí bylo učiněno týdny, měsíce či dokonce roky předtím. A všechno je zorganizováno, takže se to stane podle plánu.

Když se na to podíváme z téhle perspektivy, zdá se, že každá smrt je formou sebevraždy. Protože se ten člověk rozhodl z nějakého důvodu odejít v tom konkrétním čase a prostoru.

Když se člověk zabije svojí rukou - což je tradiční význam sebevraždy - nefunguje to, pokud jedny z dveří nejsou otevřené. A nefunguje to nehledě na to kolikrát to dotyčný zkusí. Opravdu se to nedá obelstít! Může se to stát jen když jsou dveře otevřené.

Jedna věc mě fascinuje. Kolikrát jsem potkala lidi, kteří tvrdili, že jsou nemocní, prodělali mrtvici, nebo mají jednu z těch chorob jako rakovina, nebo jiných zdravotních potíží, které je odvádějí ze života. Mají jen pár posledních dní, hodin nebo týdnů. Ale oni chtějí žít. Chtějí tu zůstat a žít dál. Ale nehledě na to co udělají, nebo co doktoři udělají, zemřou.

Proč se to děje?

Když se zamyslíme: bojují za svůj život, rozhodli se zůstat, ale jejich nemoc si je vzala. Proč se to stalo?

Jindy zase mladý člověk plný života, který má plány do budoucna, zemře při nehodě a cítíme že “odešel předčasně”. Nechtěl zemřít… tak jak se stalo, že je po smrti?

Tohle se stává v případech, kdy to není rozhodnutí našeho ega, nebo naše, ale je to součástí širšího plánu. Toho, co si vybral udělat se svým životem.

Věřím, že tyto informace pomohou a přinesou více pozumění ohledně načasování smrti. A teď také rozumíte tomu, proč některá rozhodnutí nejsou činěna vědomě, což může být matoucí když chceme přijít na to “proč” někdo zemřel.

Zdroj originálu:

https://ineliabenz.com/are-you-a-bliss-junkie-and-dont-know-it-take-this-test-to-find-out/

https://ineliabenz.com/who-decides-when-we-die/

Překlad: Marta Wonder (velice jí za to děkujeme <3)

INELIA BENZ (zdroj) Původem Chilanka, vlastním jménem Inelia del Pilar Ahumada Avila, která vyrostla a vystudovala v Británii. Na veřejnosti se objevila nedávno. Na první pohled na ní neuvidíte nic zvláštního, ale tvrdí o sobě, že má schopnosti, které lze právem zařadit mezi vyjmenované záhady.  Je jasnovidná: vidí do minulosti i do budoucnosti. Nebo je schopna spontánně mluvit cizími jazyky, které se nikdy neučila.