Když jsem zveřejnila článek “Ženo, jak to máš se svým tátou?”, spousta z vás se ozvala, jak to funguje, když otec v dětství dcery vůbec nefiguroval. Dost často od žen cítím lítost a křivdu. Mají pocit, že je otec zradil a svým způsobem… je to regulérní pocit, ale… dovolte mi trochu jiný pohled, který stojí za to připustit! Pro váš klid.
Možná je na čase skoncovat s přehrabováním všech křivdiček.
Ano, je to pravda!
Pro naši dospělou generaci 30+ je opravdu běžné, že táta v dětství přítomen nebyl, a i když tam fyzicky byl, tak jste mohli mít pocit, že “tam nebyl”. Neangažoval se.
Naopak jeho roli dost často vyvažovala “silná maminka”, která byla přísná, tvrdá, “všechno stihla, všechno zvládla”, akorát už ji nezbývaly síly na laskavost, dotek a hřejivá slova.
Každá mince má ale dvě strany! Takže se buď můžete litovat (nedoporučuju!) a pořád si hýčkat své rány “jak tam otec pro vás nebyl a kvůli toho vám nefungují vztahy nebo jak ta maminka vám nikdy nedala najevo lásku, a proto se cítíte v životě tak špatně”… no takhle, je to varianta, je to ale život na nic, co si budeme povídat.
Mnohem lepší způsob, jak se na tuto situaci podívat, je přijmout fakt, že se nic neděje náhodou! Jednotlivé generace prochází vývojem, který má svůj důvod, abychom se mohli posunout vpřed.
Takže…
Co dobrého nám to přineslo, že tátové v našem životě nefigurovali a proč to tak bylo?
Není to historicky tak dávno, kdy žena se rovnala naprosto bezvýznamnému stvoření, které nemělo právo “volit, pracovat, ozývat se, ukazovat svou vnitřní sílu, sexualitu, dávat najevo svůj názor” atd.
Vzhledem k tomu, že pro naši generaci je to už naprosto jasné, neuvědomujeme si častokrát, z čeho vycházejí naše rody.
Naše babičky a prababičky díky válkám byly samy, muž byl pryč.
Musely převzít jeho roli, jinak by ony ani jejich děti (naši rodiče) nepřežily…
Proč? Protože žena byla na řadě!
Jestli chtěla žena zesílit a získat zpět svou sílu, musela okusit i tu druhou stránku. To by se ale nedalo jinak, kdyby tam muž vedle ní byl!
A tak… ŽENA ZESÍLILA A ROZVINULA V SOBĚ MUŽSKÉ STRÁNKY!
“Děkuji mami, babi, že jste tuhle tíhu vzaly na sebe!
A ty tati... děkuji, že jsi tady pro mě nebyl.
Díky tomu vím, jak je muž potřebný!
Díky tobě vím, jak je mužská energie důležitá a jak náročné je, když “jedu v mužském módu”.
Díky tomu, že jsem to s tebou nezažila, si teď mužů vážím o to víc a oceňuju je.”
Každá generace je o kus dále, posouvá se, tak jako celý svět. Pokud chcete soudit svého tátu (či mámu), stoupněte si o 60, 70, 80 let v historii dozadu do vašeho rodu, do konkrétních podmínek vaší rodiny, do podmínek a energie dané doby, do dětství vašeho mámy nebo táty a pak jim můžete “poradit”!
Já vím. Všichni bychom si přáli. Otce i matku. Milující, podporující, ideální.
Takhle to přece příroda zařídila. Asi jste si už všimli, že na ideály se moc nehraje. Hraje se na to, co je v danou chvíli potřeba.
Když změníte úhel pohledu a začnete se dívat na to, co dobrého vám daná situace přinesla, vždycky najdete DÁREK.
My máme tu výhodu - nadhled 30,40 let… my máme šanci to posunout. (Stejně nasekáme zase jiné chyby, aby se náhodou naše děti nenudily. 😀)
Naši rodiče a prarodiče nám prošlapali nelehkou cestičku.
My se už můžeme dostávat do rovnováhy!
Muž a žena. Spolu.
Díky Bohu!
Je to složité? Je!
Stojí to za to? Určitě.
Dostali jsme tento dar! Téhle doby, téhle etapy a máme šanci!
Děkujeme vám rodiče, že jste nám to umožnili!
Autorka článku: Lucie Valchařová
Koučka, terapeutka a průvodkyně na cestě k životní změně
Telefon: 774 547 347
Adresa: Nálepkova 14/197, 637 00 Brno
Web: www.lucievalcharova.cz
Facebook: https://www.facebook.com/valcharova.lucie/
