Svůj šestý smysl, jak se také jinak intuice nazývá, používá každý z nás. Někdo vědomě, někdo nevědomě. Pro mnohé lidi je intuice synonymem bezpečnostního systému, který se spustí, když je něco špatně (intuice mi řekla, abych tam nechodil, abych přišel dřív, abych jela jinudy…). Velmi známé je propojení matky a dítěte, kdy matka svou intuicí zachytí „nepohodu“ svého dítěte i kdyby bylo na druhém konci světa. To je ale jen malý zlomek toho, co naše intuice umí a proč ji máme. Je to jako bychom si mysleli, že z celé palety barev stačí vnímat jen jednu a to ještě pouze v jednom odstínu.

Intuice je mostem k vyššímu já. Pokud chceme ve svém životě přestat tápat, stále dokola zkoušet nové věci, zda nám budou fungovat či nikoliv, metodou pokus a omyl zjišťovat, zda to, co jsme se dozvěděli je i naše pravda, nebo jen pravda toho, kdo to propaguje, musíme se naučit pracovat se svou intuicí. Pro pochopení poselství intuice potřebujeme dobrý překlad. Tak jako oči převádějí obraz přes čočku a sítnici do zrakového nervu, ze které náš mozek (potažmo mysl) následně vytvoří obraz, poselství intuice překládá naše mysl podobným způsobem jako zrakové vjemy.

Pokud chceme svou intuici více využívat (ne jen jako výše zmíněný bezpečnostní poplach), musíme udělat dvě věci. Tou první je vyladit svou anténu – intuici, na co nejčistší příjem a jako druhou věc musíme vyladit mysl, aby zaujala svou skutečnou roli, pro kterou byla stvořena. Tedy překlad poselství intuice, která ke každému z nás promlouvá různými způsoby do myšlenkových forem, které jsou návodem k jejich realizaci v našem hmotném světě. Dalším důležitým úkolem naší mysli je formulace vhodných otázek, které sami sobě pokládat musíme, abychom se od naší intuice dozvěděli ty správně odpovědi.

Pokud se naučíme důvěřovat svojí intuici a chceme její moudrost využívat ve své každodenní realitě, zároveň je potřeba zharmonizovat svou mysl, která je doprovázena naší osobní vůlí (egem). Ta stojí za realizací každé naší myšlenky, a když začneme svou osobní vůli používat v souladu se svou intuicí (vnitřním vedením, moudrostí naší duše…), vydáme se na svou jedinečnou cestu životem, kdy už nebudeme koukat na zkušenosti jiných a snažit se do nich napasovat svůj život, ale naučíme se vnímat svoje jedinečné způsoby řešení a své vlastní možnosti realizace.

Rozpoznání intuice od toho, co intuicí není, je jeden ze základních kroků, které musíme podniknout, když chceme začít důvěřovat tomu, co nám naše intuice sděluje. Jelikož je jazyk intuice každého z nás velmi osobitý, neexistuje univerzální návod, jak svou intuici rozpoznat. Nyní si řekneme ty nejčastější způsoby, jakými k nám intuice promlouvá, a naučíme se je rozlišovat od toho, co nám hlásí naše mysl, osobní vůle (ego) zatím nepropojená s intuicí, či dokonce rady druhých lidí, které nám utkvěly v našem nevědomí.

Synchronicity – součástí realizace našich přání a tužeb jsou takzvané synchronní jevy, ke kterým dochází, kdykoliv se mění naše vnější realita a naše nové životní volby se začínají zhmotňovat. Pokud je pro Vás synchronicita neznámým pojmem, ve zkratce lze tento jev vysvětlit jako sladění okolností, které společně pracují na realizaci naší tužby (například když se rozhodnu, že si koupím nějakou knihu, ale nevím, kde jí prodávají, jakoby náhodou potkám člověka, který o knize začne mluvit a nejen že ví, kde jí koupit).

Častým omylem je, že každá synchronicita přichází jako signál do naší intuice, tedy je zprávou od naší duše, že to, co si přejeme, se již zhmotňuje a vše je na správné cestě. Ve skutečnosti může k synchronním jevům dojít i na základě potřeb naší osobní vůle, kdy vůle touží po důkazu, že se rozhodla správně, ale přitom její přání postrádá hloubku – jsou bez propojení s intuicí.

Znamení – dokud se nenaučíme komunikovat se svou intuicí přímo či skrz nějaký nástroj, často k nám promlouvá přes různá znamení. Takže třeba položíme nějakou otázku, vyslovíme přání a požádáme o znamení. Takovéto znamení nemusí mít přímou souvislost s naší touhou, jako třeba v případě synchronicit. Ovšem i znamení může přicházet od naší osobní vůle, zrovna tak jako od intuice.
Hlas intuice vs. hlas rozumu – jsou životní situace, ve kterých se musíme nějak rozhodnout. Je jedno, kolik času na svoje rozhodnutí máme, často platí, že čím více času máme k dispozici, tím více argumentů vytáhne náš rozum a utluče hlas i

ntuice, který není tak hlučný. Často se také doporučuje orientovat se podle pocitů – ovšem i zde může být háček, protože nepříjemný pocit se můžeme pociťovat i u hlasu intuice, jde-li o něco, s čím máme provázaný nějaký emoční otisk. Jestliže nejsme zároveň otevřeni jejich vnímání a léčení, může nás i tento způsob zavést do slepé uličky.

Příště si řekneme, jaké kroky je třeba udělat, abychom svou intuici dokázali realizovat v svém životě, vnímat svou intuici je totiž jen jeden z kroků, který musí každý udělat, ale sám o sobě nestačí. I intuici je třeba umět uzemnit, tedy propojit s každodenní realitou.

Petra-Anežka Šarmová & Tereza Stropnická

Navazující články:

Simona Lásková: Minulé životy tvoří i dnes náš život - skutečné příběhy

Očima laskavé rebelky: Stíháte být šťastní?

Michal Říha: Proč je chůze na boso tak prospěšná?

Ivana Valová: Lymfatická soustava

Autorky článku: Petra Anežka Šarmová & Tereza Stropnická - http://www.intuitivnimysl.cz kontakt: Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript. 

Otevřete se vnímání a porozumění své intuice, napojte se na vaší jedinečnou cestu a naplňujte záměry své duše ♥