Při novoluní se vrátím ještě k tématu Pobyt na Zemi, z pohledu pozemšťana dlouhý dost na to, aby byl nucen řešit, zda je pro něj na Zemi a jeho potomstvo DOSTATEK místa, zdrojů, LÁSKY. Sounáležitost lidí chybí a hlavně, že z nich cítím jedovatost a emoce nevítanosti. Ale k tomu se teprve dostanu.

Začnu povahou měsíce září, kdy odevšad se ke mně hrne informace, jak je to měsíc spravedlnosti a zúčtování. Skrze vlastní horoskop jsem navíc vyzývána začít psát řádky (řádky života, ale pro složitost lidských vztahů-nevztahů zatím jen opravdu řádky spisovatelské!).

Tož se rozepíši a bude to nálož. Ukážu, co jste si u mě vyvolali, "milí" lidičkové. Odmala, v dospívání jsem byla obklopena vztahy, kdy jsem si musela vlastní pozici vydobývat, neustále potvrzovat a dokazovat někomu, že si zasloužím. A pokud jsem jednou chtěla být podle sebe, hned mě vykopli z kolektivu. Nevyhovující, nedostatečná, nepřizpůsobivá! Ale díky komu? Apeluji, aby řada z Vás si uvědomila, jak máme vliv jeden na druhého a to formou spolutvůrcovství, spolupůsobení. Ne, že já si můžu za věci sama. To je blud! Za něco si můžu sama, ale jen z důvodu, že to byla má volba a dohromady z toho celku a nastavení společnosti, která jednotlivci do života kecá je 1:9.

Takže z jedné desetiny jsou tu odrazy následků mých voleb a devět desetin má zbytek světa.

Nemuseli bychom strašně nalévahě a deseti různými způsoby pátrat po tom, zda nabídka inzerátu na pozemek je či není podvod, pokud by řada z lidí nebyli závistivci a podvodníci a zhoubně, patologicky si nelibovali v tom, že někoho oberou. Ta mentalita je mi odporná. Zvrácená chuť někomu škodit.

Pak tu je část lidí - ti starší. Vadí mi, jak se tváří, že ty zkušenosti v životě oni mají a s mladými jednají povýšeně a celkově umí být nepříjemní, dávají jim sežrat, že oni to, co mají za možnosti mladí dnes, tehdá neměli. Jsou oškliví u toho, hrubí, vulgární a nás mladé chtějí ještě poučovat, že jsme my ti neslušní a neochotní? Co za tím stojí? BOLEST. Nikdo nikoho neučil, jak s bolestí pracovat, jak ji ventilovat. Já to dělám přes malování a psaní. Slovy. Když bych se mluveným slovem nedostala k jádru věci, neboť mě dřív takoví lidé vyhodí, vykopnou, zavřou dveře, najdu si jiný způsob a informuji písemně! A to jen proto, aby přestali existovat pokrytci, co se tváří, jak jsou nad věcí, přitom - ať si laskavě řeší s kamarády ty jejich klouby a artérie a ne...rou se do nás!

Navíc, udělali jste si to na Zemi složité. Mentalita, kde sídlí a vládne závist, touha podvádět, šidit, manipulace a touha po moci, se pro mě již dřív jevila neprostupnou mlhou, natolik hustou, že skrze tyto komplexy v myšlení nedovedu zde na Zemi působit a tvořivě jednat. TO NEJDE! Opravdu to ani fungovat nemůže.
Pán odvedle by včera nemusel být celý vyděšený, že on nám odřel auto. Ne, on to opravdu neudělal. Ale v momentě, kdy bych já propadla depresivní a podezírací náladě, obvinila bych ho, že to je od jeho vozidla? Jenom proto, že mi před chvílí jiní dva dědci "světaznalí" ukázali ošklivé vzorce typu "my vás tu nechceme, odjeďte s tím?" (protože auto je na leasing a má pražskou značku.. achjo zase ty předsudky a maloměšťáctví). Lidi, nemohu vás šetřit!

Pán byl uklidněn, že ten škrábanec na zrcátku je z přechozího dne a my parkovali jinde.

Chápejte, žijeme ve strachu jeden z druhého. A i když si nakrásno naplánujeme, co komu řekneme, naučíme se scénář zpaměti, nikdy to nebude fungovat, jelikož reakce budou vždy odlišné od našeho očekávání, plánovaného scénáře. Žijeme ve strachu, aby nás někdo neudal, když na nás nemůže jinak, poškrábe aspoň něco, co si tak tipne, že je naše, propíchá nám gumy, protože je neskutečně frustrovaný. Aniž bychom mu my cokoliv dřív něco chtěli nebo měli škodit. Jenom si nás cíleně vybral a zasedl si. Breivik byl taky silně frustrovaný jedinec, matka ho snad ani nekojila, že má řadu skrytých poruch osobnosti. Ale zase cítím, i když z politicko-společenského pohledu je zločinec, terorista, nevyvinul se takto sám pouze jen za jeho přičinění! Vždy tam jsou působení a faktory společnosti, okolí. Tak se ptám? Šikanovali ho ve škole? Vyháněli ho z kolektivu, on nedokázal zpracovat PROČ to tak je, tehdy ještě citlivý kluk? Měl dojem, že mu okolí dává najevo, že ho nevítají mezi sebou lidé, že nechtějí, aby žil? Že nemá právo na jeho existenci? To jsou myšlenkovo-citové pochody, co nejdou hned zastavit lusknutím prstů, jedná se celkem o závažný problém. A není to Breivikem, není to mnou ani těch nespočtem lidí, co si více nebo méně uvědomují, že jsou originálem. Je zde obrovská neschopnost najít soulad mezi sebou. Jen se chcete hádat. Já občas taky, ovšem myslím na to, jestli taková hádka někoho posune. Když ne, vyjádřím se tak, aby to přestalo mne bolet a jdu dál.

Před půl rokem jsem se ptala Gaii, jestli vůbec mám přivádět na ni další život, dalšího člověka. Absolutně si nejsem jistá, dokud nemám zřejmé znamení. Panuje nejistota ekologická, společenská. Jestli potomci neodnesou a nezaplatí za naše stavy neférovosti a nepokory. Jestli je tu dost místa pro všechny.

Nevítanost lidí je u mně spouštěčem velkých trablů a hádek. Protože pak je ze mě uvnitř ten Breivik, co vezme samopal a všecky ty "dědky" postřílí. A jasně vidím, že to tak nechci, mám to v představách, kdy se dostanu do ráže a je ve mně vzdor a agrese vůči této do morku kostí hlodající nespravedlnosti. (Takže dědek existovat může a já ne?! Jakým právem ON rozhoduje? Takže mé volby a kontrola nad situací pomyslně proběhne inverzí toho, co dědek projektuje a já v duchu vymazávám jeho existenci.)

Má mysl a ego se přirozeně brání. A nevyjevuji jejich třináctou komnatu, abyste si na tom pošmákli a zaměřili se na mě jako osobu. Není to cíl ani řešení, jaké ráda předám. Chci, aby se každý člověk dokázal podívat na vlastní stín a zjistil, odkud se bere. Co ho spouští a našel odvahu o tom promluvit. Budeme jistě vzájemně překvapeni, nakolik se v každém z nás ukrývá agresor, oběť, co se jednou rozhodne to světu zúčtovat za nesnáze, jaké se mu děly od druhých lidí. A to všechno se dělo a děje, protože jsme zapomněli na léčivý účinek sdílení a následné přeměny negací. Pozor, samotné sdílení negací nemá efekt pomoci, tak bychom ustrnuli v obrazech kolektivních útrap.

Vždy je potřeba vidět zpětnou vazbu a chytnout se té cesty k přeměně.

I já konám sbírání střípků důvěry v dobro lidí. Přestože zklamání z nich mě neustále pronásledují a čas od času se připomenou. Dávám vám řešení na vymizení agrese, byť skryté, řešení vedoucí ke skutečné ochraně před terorem a terorismem, velkou částí zločinů. Ukázala jsem vám niterné dopady vašich, často nepříjemných vstupů do mého života na mou psychiku, ne, nestojím o to být zajímavá. Podívejte se do sebe. Co by to udělalo s vámi? A přiznejte si předem vlastní citlivost, upusťte od forem hrané tvrdosti a namlouvání si "to se mě netýká". Týká se to nás všech.

Přeji si to pro sebe a pro vás - abychom se spolu naučili komunikovat narovinu a v harmoniii, bez oklik, lží. A ať se zbavíme nutnosti si na někom kompenzovat a vybíjet negativní emoce způsobem škodícím.

Děkuji i za POCHOPENÍ toho mála, co jsem dnes předala. U mě vždy byla potřeba harmonie enormní. Narodila jsem se tak.

Autorka článku: Jitka Bartošová

https://farhamandala.webnode.cz/