Petra Janoušková: Reklama na spokojené rodičovství

Vánoce se blíží a začínají se na nás valit reklamy na různé výrobky. Pro výrobky zaměřené na děti je toto období terno. Kdo by svým dětem nechtěl dopřát to nejlepší? Já, jako typická cílová skupina (maminka s malými dětmi), jsem také často terčem těchto reklam. Zachytila jsem jich pár, které hovoří o spokojeném rodičovství. A protože je to myšlenka, kterou se snažím šířit i já, s radostí jsem propagované stránky otevřela a čekala, co se dozvím. A se smutkem jsem je zase zavřela. Zjistila jsem totiž, že spokojené rodičovství si autoři oněch reklam představují úplně jinak než já. V zájmu zachování svého duševního zdraví si budu myslet, že si to představují jen autoři reklam, nikoliv rodiče. Ale nedalo mi to, abych o tom nepouvažovala.

Trh nás masíruje a tvrdí nám, že spokojené rodičovství znamená nakoupit co nejvíc věcí. Média a reklama jsou mocné spojení a je těžké prohlédnout jejich past. Vězí v ní totiž skoro všichni. A tak nás nenápadně učí, že spokojené rodičovství znamená koupit dítěti hračku. Zabavit dítě něčím (věcí), abychom měli klid. Ať už se jedná o chrastítka nebo samohrací ptákoviny pro malinké děti až po tablety a telefony pro větší. Zkrátka cílem tohohle “spokojeného rodičovství” je zbavit se dítěte, abychom my měli klid a čas si hrát se svými hračkami, telefony, tablety.

Pokud na tohle přistoupíme, zjistíme, že se vlastně v jednom bytě izolujeme. Izolujeme se od sebe navzájem i od svých dětí. Pokud se na takovou situaci/rodinu dokážete podívat zvenku, co uvidíte? Několik spolu-bydlících lidí, kteří žijí každý zavřený ve svém světě, ve svojí bublině se svými hračkami a prakticky spolu nemluví. Připadají Vám takoví lidé šťastní? Kupují další a další věci, podléhají další a další reklamě, a čekají, kdy konečně přijde to štěstí. 

Já tvrdím, že je to naopak. Kdy jste nejšťastnější? Klíčem ke štěstí a spokojenému životu jsou totiž vztahy. Žádné věci je nemohou nahradit. Já jsem nejšťastnější, když mám své blízké okolo sebe a když spolu dobře vycházíme. Když společně zpíváme a hrajeme si, když se společně smějeme. Klidně při nějaké práci, ale zkrátka když jsme spolu. Nepotřebujeme k tomu vůbec nic, žádné věci. Nebo jen minimum. Nejlepší chvíle v životě, na které si vzpomenu, byly vždy spojeny s lidmi nebo jen třeba s jedním člověkem. S maminkou, s tátou, se sourozenci, s kamarádkou, ale vždy s někým. Nikdy, opravdu nikdy se mi nestalo, že bych si řekla, že tohle s mým počítačem byl nejlepší zážitek mého života. Síla lidí je v jejich spojení. I nejlepší pracovní myšlenky vznikají v týmu. A moje rodina, to je ten nejlepší a nejdůležitější tým, který v životě mám. Můj nejvyšší zájem je, aby tenhle tým dobře šlapal a aby nám spolu bylo hezky. Abychom spolu dokázali příjemně žít a nebojovali spolu.

Cesta ke spokojenému rodičovství vede podle mě tedy přesně na opačnou stranu. Až odložíme svojí bublinu. Až odložíme všechny gramodesky, které nám byly nahrány za celý život. Až zkusíme překonat své vlastní bolesti a strachy. Až přes tohle všechno otevřeme své srdce a začneme být se svými dětmi tady a teď a začneme se s nimi smát. Pak přijde pocit štěstí. Vždycky na tu krátkou chvíli zažijeme pocit absolutního štěstí. A tím, že to budeme dělat opakovaně, přidávat si tyhle šťastné chvíle, pak jsme na správné cestě ke spokojenému rodičovství.

Článek je zakázáno kopírovat, server Příznaky transformace má exklusívní osobní souhlas autora se zveřejněním!!!