Světlo je zdrojem života. Jeho blahodárné účinky jsou známy již od dávných věků, ale jako mnoho jiných objevů lidstva byl i tento na čas zapomenut. Bylo zjištěno, že světlo v určitých vlnových délkách může v lidském těle vyvolat rozličné léčebné reakce. Fototerapie, což je odborný název pro léčbu světlem, je oblastí medicíny, ve které jsou pacienti léčeni světelnými paprsky. Tato moderní léčebná metoda je založená na interakci elektromagnetického záření s tkáněmi. Pod touto metodou si můžeme představit léčebné osvětlování jak přirozeným světlem, tak světlem umělým, které je viditelné.

SVĚTLO JAKO TAKOVÉ JE POUŽÍVÁNO K LÉČBĚ PO STALETÍ

První zmínky o použití světla můžeme najít již ve Starověkém Egyptě, Indii nebo Číně, kde se používalo k léčbě psoriázy, křivice, vitiliga, a dokonce i psychózy. Starověká egyptská kultura využívala kombinace extraktu z Anýzu velkého a slunečního světla k léčbě leukodermy. Hlavní účinná látka obsažená v této rostlině, psoralen, je dodnes využívána ve výzkumu i terapii této nemoci. Nejvyšším bohem starých Egypťanů byl bůh Slunce – RA. Staří Egypťané ho uctívali a využívali jeho sílu také k léčbě nejrůznějších onemocnění. K praktikování léčby používali barevné krystaly, kterými nechali prosvítat sluneční paprsky. Věřili, že tímto způsobem se sluneční paprsky dostanou do těla a na základě barvy prosvětlovaného krystalu tak dosáhnou požadovaných léčivých účinků. Stavěli místnosti, které měly střechy složené z barevných filtrů, kterými se světelné paprsky dostávaly dovnitř a osvěcovaly danou barvou celou místnost. Lékaři poté určovali, v jaké místnosti a jak dlouho je třeba zůstat, aby se neduhy vyléčily. Každá barva měla jiné užití, například černá se používala pro regeneraci a plodnost, zlatá s sebou nesla věčnost, dokonalost a nezničitelnost, zelená měla léčitelské a ochranářské schopnosti a červená, na jednu stranu měla sílu vyvolat chaos, ale na druhou stranu měla jedince ochránit a udržet v bezpečí.

Podobné záznamy jsou i ze starověkého Řecka, kde využívali účinků světla spolu s odpočinkem, relaxací a meditací v lázních. Položili tak základní kámen nejen ke světelné terapii, ale také barevné terapii, takzvané chromoterapii. Jednotlivé energie, které barvy vyzařovaly, popsal ve svých spisech Aristoteles. Hippokrates zaznamenal spojitost mezi tělesnými chorobami a barvami. Přesto, že ony zázračné účinky působení slunečních paprsků, v té době nikdo nedovedl vědecky popsat, byly nepopiratelné. I proto světelnou terapii zavedli jako obecnou metodu léčby již arabští a římští lékaři. Přímo k terapii slunečními paprsky, dnes zvané helioterapii (slovo odvozené od řeckého boha Slunce Hélia) Římané hojně využívali střešní terasy (šlo o tzv. sluneční lázně).

V 18. a 19. století se léčba světlem dostala i do Francie. Zde ji využívali převážně při léčbě tuberkulózy, křivice a svalové slabosti. O pokrok ve fototerapii se dále zasloužil dánský lékař Niels Ryberg Finsen, který zjistil, že červené světlo zabránilo u léčby neštovic vzniku hnisavých puchýřků. Dále se také podílel na demonstraci fototerapie při léčbě kožní tuberkulózy pomocí světelného záření. Finsen byl za tento objev oceněn Nobelovou cenou v oboru fyziologie a lékařství v roce 1903. Na počátku 20. století byly všude ve světě i u nás zřízeny ústavy světloléčby, které využívaly nejrůznější speciální lampy s různými vlnovými délkami, a to jak světla viditelného, tak i z oblasti paprsků infračerveného a ultrafialového. U nás je za průkopníka světloléčby považován lékař Edvard Slavík. Světloléčba se stala tradiční a standardní součástí léčení kožních chorob. Při léčebném využití světla se ale nesmí zapomínat na vedlejší účinky ultrafialového a infračerveného záření.

ČÍM MÉNĚ SVĚTLA, TÍM VÍCE POTÍŽÍ

Nedostatek světla můžeme intenzivně vnímat během zimních měsíců, kdy je slunečního svitu obecně méně, dny jsou kratší a většinu aktivní části dne trávíme pod umělým, mnohdy slabým osvětlením. Můžeme se pak cítit unavení, jsme náchylnější k nemocem, změnám nálad nebo dokonce depresím. Střídání přirozeného denního světla s noční tmou je totiž zásadní pro náš biorytmus. Pokud dojde k jeho narušení, projeví se to také na kvalitě spánku a celkové psychice. Světelné záření je nezbytné pro správnou funkci hormonu melatoninu, který podporuje spánek v rámci rytmu dne a noci. Hladina melatoninu v krvi se po nástupu tmy začíná zvyšovat a jeho produkce vrcholí v druhé polovině noci, kdy je spánek nejkvalitnější. Ranní světlo pak produkci melatoninu zastaví a odbourává ho z krve pryč, což působí na zlepšení nálady a zvýšení energie. Problém ale právě nastává v podzimních a zimních měsících, kdy je světla méně. Probouzet se svěží, odpočatý a s dobrou náladou i za zimních nocí – to je cíl, na který se zaměřila fototerapie.

Severské národy se s tímto problémem potýkají odjakživa. Mají kromě medicínských i řadu dalších vlastních způsobů, jak potíže zmírnit. Jedním z nich je norský „koselig“, což znamená „útulný“. Jde o způsob každodenního života, který klade důraz na snahu vytěsnit nepříjemné aspekty zimy a drobnostmi násobit radost ze žití, například dobře a vhodně se obléct, zdržovat se v teplých domovech, vstřebávat kouzlo otevřeného ohně z krbu anebo alespoň ze svíček, rozmazlovat se horkými a lahodnými nápoji. V podobném duchu se nese i dánský životní styl, který se pod jménem „hygge“ již stal synonymem šťastného života a jako fenomén je dokonce vyučován na Morley College v Londýně.

Léčba umělým plnospektrálním světlem, tedy fototerapie, spočívá v pravidelném používání intenzivního světla v ranních hodinách. Toto světlo má totiž spektrum podobné slunečnímu svitu, ale neobsahuje ultrafialové složky, které by mohly lidské oko a pokožku poškodit. Aby se dosáhlo požadovaných výsledků, světlo pro fototerapii musí mít intenzitu v rozmezí 2500 – 10 000 luxů. Při intenzitě 2500 luxů by terapie měla probíhat po dobu dvou hodin. Světlo s intenzitou 10 000 luxů stačí využívat půl hodiny denně. Zpravidla se fototerapie vykonává v ranních hodinách, při čemž je ze světelných panelů v úrovni očí uživatele vyzařováno intenzivní světlo ve vzdálenosti přibližně 50 cm. Kdybychom praktikovali světelnou terapii v odpoledních či večerních hodinách, riskujeme, že si umělým světlem naopak cirkadiánní rytmus sami rozhodíme. Nevýhoda fototerapie je, že při ukončení léčby v zimních měsících může nastat relativně rychlý návrat příznaků, a to už během několika prvních dnů až týdne. I proto je pravidelnost nejenom v krátkodobém, ale i dlouhodobém hledisku důležitým aspektem terapie.

CHCETE ZAČÍT S LÉČBOU JASNÝM SVĚTLEM, ALE NEVÍTE JAK?

Máte v podstatě 2 možnosti. Buď můžete vyhledat ordinaci školeného zdravotníka, který léčbu jasným světlem nabízí nebo si můžete fototerapeutickou lampu zakoupit sami. Současný trh nabízí několik typů svítidel pro světelnou terapii od různých výrobců. Před koupí se ujistěte, že se opravdu jedná o zdravotnický prostředek s potřebnou certifikací. Na trhu se bohužel objevují i produkty bez prokazatelných léčebných parametrů! Kromě certifikace se při výběru zaměřte zejména na intenzitu světla. Pro zajištění skutečného účinku si nezapomeňte pečlivě nastudovat návod k použití. A jaké jsou přednosti světelné terapie?

- Zbavuje ospalosti a únavy

- Zlepšuje vitalitu u starších lidí

- Odbourává stres

- Vyrovnává poruchy biorytmu

- Pomáhá při dermatologických potížích (lupenka, ekzém, akné)

- Zlepšuje imunitu kůže, následkem toho je lepší psychická pohoda

Z medicínského hlediska je plnospektrální osvětlení využitelné i pro jiné typy poruch. Světelnou terapií se podařilo minimalizovat únavu způsobenou přesunem do jiného časového pásma, takzvaný „jet lag“. Kalifornský lékař Dr. Daniel Kripke dal do souvislosti světelnou terapii a léčbu bulimie. Rakouský lékař Geller s kolektivem spolupracovníků při pokusech dokázal vztah mezi nedostatkem světla a alkoholismem.

Svítidla využívána pro světelnou terapii mají velké využití a měla by se více dostat do lidského povědomí. Sezónní afektivní porucha se totiž stává čím dál tím větším problémem mnoha jedinců. Psychické zdraví se velmi často přesouvá na druhou kolej, jelikož je to něco, co nevidíme na první pohled. Pochopitelně přirozené fototerapii – pobytu na slunci, u moře, nebo na horách se nic nevyrovná.  Sluneční záření nám dodává nejenom tolik potřebný vitamín D, ale dobíjí nás energií. Slunce je naší základní živinou.